O ochraně půdy před degradací a opatření, která by měla zastavit její úbytek a postupnou ztrátu kvality diskutovali v pořadu TV Zemědělec ředitel Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy Jiří Hladík s analytikem společnosti Glopolis Vojtěchem Koteckým.

* Jaký Je tedy současný stav zemědělského půdního fondu v naší zemi?

Hladík: Stav našeho zemědělského půdního fondu není uspokojivý. Lze říci, že dnes v České republice máme více než polovinu zemědělské půdy, tedy až 60 procent, ohroženou vodní erozí a z toho asi 30 procent je touto erozí vážně degradováno. Člověk by si měl uvědomit, že půda není na jedno použití, ale je to základní kámen životního prostředí, od nějž se odvíjí život a který podmiňuje přežití všech suchozemských živočichů včetně člověka Půda je k tomu, aby se kultivovala a obdělávala, poskytovala plodiny i krmivo pro hospodářská zvířata, ale je třeba s ní zacházet šetrně a odpovědně, aby zůstala i pro další generace.

Kotecký: Stále častěji se mluví i o tom, jak velké množství zemědělské půdy mizí pod zástavbou. Přibývá nejrůznějších hal, skladů a domů na okraji měst, což je vážný problém, ale daleko závažnější je plošná degradace zemědělské půdy, protože se týká desítek procent zemědělské půdy napříč republikou. Problémem ale není jen eroze. Na degradaci půdy se významně podílí i k její zhutňování. Česká republika patří mezi země s nejvíce zhutněnou půdou v Evropě. Zároveň ale z půdy mizí život Je třeba si uvědomit, že půda není jen najemno rozemleté kamení. Obsahuje velké množství vzduchu a dobrá zemědělská půda by měla připomínat nadýchané piškotové těsto s velkým množstvím malých vzduchových komůrek Ty ale kvůli zhutňování mizí. Zároveň je zemědělská půda plná organismů. Odhaduje se, že v hrstí zemědělské půdy žije víc bakterií, než je na světě lidí. Kromě toho je v ní množství žížal, roztočů, chvostoskoků a dalších živočichů, kteří výrazně přispívají k úrodností půdy. Právě tento život z půdy v důsledku eroze mizí, a to je další problém, který potřebujeme řešit

* Co Je hlavním důvodem devastace půdy?

Hladík: Úbytek organické hmoty v půdě je způsoben tím, že při pěstování zemědělských plodin vlastně vše z půdy odebíráme. Každý sedlák vždy věděl, že půda je živý organismus a pěstováním se vyčerpává. Proto měl snahu tento život v půdě obnovovat tím, že odčerpanou organickou hmotu do půdy znovu dodával kvalitním chlévským hnojem, který na pole rozmetal. V dobách před rokem 1989 jsme měli v zemědělství průměrně skoro jednu velkou dobytčí jednotku na hektar zemědělské půdy, což zhruba odpovídá obnově, kterou půda potřebuje jednou za čtyři roky řádným vyhnojením. Bohužel, pokles živočišné výroby, tedy úbytek zvířat na plochu zemědělské půdy, znamená také úbytek statkových hnojiv. Zemědělci tedy budou muset vynakládat čím dál větší prostředky na obnovu půdy účelovým pěstováním organickém hmoty a dodávat ji do půdy, aby se organismy v půdě měly čím živit Ty spotřebovávají rostlinnou organickou hmotu a samy se v organickou hmotu přeměňují. Základem je chápat půdu jako živý organismus, který kromě toho, že obsahuje značné množství vzduchu, dokáže také zadržet dostatečné množství vody, kterou následně infiltruje do spodních vrstev, doplňuje zásoby podzemních vod a dotuje vodní toky v době sucha. Zdravá strukturní půda s dostatkem organické hmoty pomůže rostlinám daleko déle odolávat stresu ze sucha. Na půdu však nelze pohlížet pouze jako na prostředek pěstování rostlin, protože má daleko více ekosystémových složek. Jímá vodu, filtruje ji a následně uvolňuje. V případě velkých srážek pak půda mnohem déle odolává a snižuje riziko záplav, takže mění a zpomaluje koloběh vody. Pokud je půda zhutněná, bez organické hmoty degradovaná erozí, jde vše velmi rychle, při srážkách voda okamžitě odteče a při déletrvajícím suchu rostíiny okamžitě vadnou.

Kotecký: Jedním z důvodů, proč voda velmi rychle odtéká z polí, když naprší, jsou nepochybně i velké půdní bloky. Je to jednak důsledek historického dědictví kolektivizace, kterého se už asi nikdy nezbavíme, a jednak intenzifikace zemědělství, jež k podobnému trendu vedla všude ve světě. S tím zřejmě nic nesvedeme, ale je třeba se na půdní bloky zaměřit, a pracovat na tom, abychom je postupně rozčleňovali, tedy hledat řešení, jak snižovat riziko eroze, a zároveň pracovat na lepším hospodařením s půdou na rozdělených plochách.

* Přijal stát k nápravě současného stavu dostatečná opatření a Jak situaci ovlivňují sami zemědělci?

Hladík: Zemědělec, pokud je odpovědný, a znám hodně ochranném odpovědných zemědělců, kteří hospodaří nejen na své, ale i pronajaté půdě, již uplatňuje u rizikových širokořádkových plodin, jako je například cukrovka nebo kukuřice, tzv. půdoochranné technologie. To znamená, že hospodaří s vědomím, že na jeho pozemcích může dojít k problémům s erozí. Účelově na nich proto pěstuje například vymrzající meziplodinu, do níž potom, zaseje. To v praxi velmi dobře funguje. Je sice pravda, že velikost půdních bloků je důležitá, ale při tomto půstranu obdělávání zase takovou roli nesehrává. To jsem však mluvil o dobrovolném využívání těchto technologií. Pokud někdo hospodaří na pozemcích, které jsou vymezeny jako mírně erozně ohrožené a jsou tedy v registru půdních bloků, na nich široko řádkové plodiny bez půdo ochranné technologie pěstovat nelze. Tady stát nastavuje podmínky tzv. dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy, na jejichž základě se vyplácejí dotace. Pomalu se tedy začíná prolínat postoj státu, který se snaží uplatňovat opatření na ochranu půdy a chování zemědělců, kteří začínají chápat že tak, jak se hospodařilo na pozemcích někdy v minulostí, to v budoucností nepůjde. Situace kolem erozních jevů se tedy pomalu mění k lepšímu. Náš ústav monitoruje erozi, monitoring vyhodnocuje a zlepšení lze potvrdit.

Kotecký: Pokud jde o dostatečnost přijímaných opatření ze strany státu, hodnotím je jako dobrý první krok dopředu. Když se podíváme na posledních deset let je zřejmé, že stát začal vnímat velký problém, který s devastací zemědělské půdy má, a začal systematicky pracovat na tom, aby ho řešil. Počínaje tím, že financuje výzkum, který velmi podrobně mapuje, kde jaký typ problému v krajině máme, až po nastavení pravidel dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy, která znamenala velmi slušný posun ke zlepšení situace. To je oblast hospodaření na půdě jako taková. Na druhou se již stále častěji objevují zatravněné údolnice, různé protierozní pásy, průlehy a podobná opatření, která krajinu začínají postupně rozčleňovat Nabízí se samozřejmě otázka, zda by stát mohl dělat víc. Patrně by mohl a možná i rychleji, ale první kroky již byly učiněny a zemědělci se je začínají učit využívat A to je myslím hodně důležité.

Hladík: V této souvislosti je třeba také připomenout jeden velmi důležitý nástroj, a tím jsou pozemkové úpravy, které nejen stanovují nové uspořádání vlastnických vztahů k půdě, ale dochází při nich současně k obnově různých krajinných prvků, včetně zmíněných protierozních opatření. Je to tedy nástroj, který umožňuje krajinu znovu fragmentovat Musím tedy apelovat na to, aby se zemědělci pozemkových úprav neobávali. Protože jim mimo jiné pomohou uspořádat krajinu i tam, kde to nemohou ovlivnit pouhým způsobem opatření, a přispívají k dlouhodobé ochraně půdy před erozí, což je jednoznačně v jejich prospěch. Pěstitelé pak totiž například nebudou muset uplatňovat někdy náročná a nákladná protierozní opatření.

Kotecký: Asi všichni víme, že komplexní pozemkové úpravy jsou skutečně užitečný a důležitý projekt zároveň však běží pomaleji, než by běžet měly. A hlavně i u těch projektů, které již proběhly, bývají někdy potíže s dotažením toho, co bylo naplánováno až do konce.

* Jak se podle vás v této oblastí daří spolupráce mezi ministerstvem zemědělství a ministerstvem životního prostředí?

Kotecký: Myslím, že například péče o půdu je oblast v níž je spolupráce obou ministerstev velmi dobrá, dalším příkladem mohou být environmentálni opatření, která vznikala ve spolupráci obou ministerstev a díky tomu dnes patří Česká republika minimálně mezi novými členskými státy Evropské unie k těm nejlepším. Jsou však oblastí, kde jsou ještě rezervy. Je to například oblast nakládání s organickou hmotou. Tady je třeba, aby se stát začal na nakládaní s organickou hmotou dívat jako na aspekt odpadové politiky. O organické hmotě se zatím hodně mluví v souvislosti se zemědělskou politikou či ochranou půdy, ale pokud se hovoří o odpadové politice, o tom jak bude stát ve spolupráci s městy a obcemi nakládat s odpady, upřednostňuje se jejich rychlá likvidace. Praktickým důsledkem tohoto přístupu je, že Česká republika má zhruba třiceti- až třiatřiceti procentní míru recyklace komunálního odpadu, zatímco například Německo je již zhruba na 60 procentech a Vlámsko dokonce na 72 procentech recyklace komunálního odpadu. Klíčové pro tyto země je, že recyklují tzv. bioodpad, jako je například tráva ze zahrad, listí, kuchyňské zbytky a podobně a vytvářejí z nich kvalitní kompost který se vrací do půdy. U nás však bioodpad končí většinou na skládkách, a jen několik měst či obcí se jej snaží recyklovat a vyrábět kompost Na jedné straně tedy stát říká, že máme v půdě nedostatek organické hmoty a na druhé straně má zároveň odpadovou politiku, která produkci této organické hmoty nenapomáhá.

* Lze najít podobnou Inspiraci u našich sousedů i v oblastí ochrany zemědělské půdy?

Hladík: Pokud jde o ochranu půdy proti erozi a zvyšování její retenční schopnosti, tam jsme již myslím na srovnatelné úrovni. Jiné je to u zastavování zemědělské půdy. V Německu například přijali opatření, kdy u nové výstavby je stavebník povinen za zakrytí, například zabetonování jednoho metru půdy, platit jedno euro ročně. To vedlo k tomu, že tam najednou přibývá propustných dlažeb, zatravněných střech, systémů jímání vody atd. Od třicátých let minulého století u nás zmizelo pod stavbami zhruba 800 tisíc hektarů zemědělské půdy a města se místy rozrostla až o 75 procent Tedy skoro milion hektarů zemědělské půdy zde nenávratně půdy, která jímá a infiltruje vodu, plní podzemní kolektory a dodává vodu do řek. To zde dnes chybí. Pro srovnání, ve zmíněných třicátých letech mohla krajina podle našich propočtů teoreticky zadržet při tehdejším způsobu hospodaření asi 10,5 miliardy metrů krychlových vody, dnes mluvíme jen o 5,5 m3 je tedy třeba půdu vyléčit, abychom dosáhli zhruba 7,5 metru krychlového, což je o dvě vltavské kaskády víc. Kdyby se mám tohle v krajině podařilo, krajná by se nám odvděčila a chovala by se k nám jinak. Se zastavováním půdy bojuje každá rozvinutá země, ale u nás například zatím pokulhává využívání tzv brownfields. Máme obrovské plochy zastavěné nevyužitými stavbami, a přesto nejčastěji stavíme na betonové desce na zelené louce, což je dnes pro investory to nejjednodušší. Právě tady ještě máme velké rezervy v možnosti nastavit nová přísnější pravidla. Bohužel jakákoli novela zákona, která by měla podmínky této činností přitvrdit, většinou narazí na odpor v Poslanecké sněmovně, kde má silné slovo stavební lobby. Což je důsledkem toho, že se k půdě nechováme jako k základnímu prvku životního prostředí, ale pouze jako k ploše pro zastavění.

Kotecký: Pod výstavbou u nás skončí každý týden asi čtyři hektary půdy a část problému je i v tom, že stát moc neví, co vlastně chce. Chápu stanovisko developerů, ale stát se musí rozhodnout, zda bude chránit půdu, nebo bude podporovat developery. Obojí ale najednou dělat nemůže.

* Co očekáváte v oblastí ochrany zemědělského půdního fondu v příštích letech?

Hladík: Domnívám se, že stát bude v ochraně zemědělského půdního fondu v budoucnu přitvrzovat Ten problém se totiž stává celosvětovým. Postupně budou muset všechny státy politiku ochrany zemědělské půdy měnit a postupně zpřísňovat K tomu samozřejmě dojde i u nás. Za posledních deset let byly kroky státu v této oblastí poměrně pozitivní a nepochybně přispěly alespoň k pochopení a vnímání toho problému. Odtud potom můžeme jít k nastavování dalších pravidel.

Kotecký: Já osobně v příštích několika letech očekávám o oblasti ochrany zemědělské půdy tři věci. Za prvé to, že stát bude postupně posilovat standardy, které výměnou za dotace od zemědělců požaduje, a bude od nich vyžadovat stále lepší péči o zemědělskou půdu. Za druhé se stát bude učit více rozhlížet po okolí, protože jsou mnohé země v některých záležitostech dál. Například environmentálni programy se můžeme velmi dobře naučit třeba v Německu nebo Rakousku, které je mají daleko propracovanější a umějí je využívat lépe než my. Za třetí jsem přesvědčen, že ochranou půdy se budou stále aktivněji zabývat samotní zemědělci, kteří si uvědomují, že degradace půdy podrývá jejich vlastní budoucí prosperitu a že se proto potřebují starat o kvalitu svých pozemků. Myslím, že právě tohle se stane jedním z rozhodujících faktorů, které budou proměňovat české zemědělství a také vztah mezi vlastníky pozemků a jejich nájemci.

Zdroj: TV Zemědělec, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová

 

3.8.2016 7.58, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Čistota vody a rekreace, Rybářství a rybníkářství, Prevence povodní, voda v krajině, Podnikání s vodou a zákony, Vodovody a kanalizace, Přehrady a vodní díla