28.10.2016 3.17, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Čistota vody a rekreace, Prevence povodní, voda v krajině, Podnikání s vodou a zákony, Vodovody a kanalizace
K aplikaci organické hmoty do půdy lze využít i vodárenských kalů
Nízké stavy vhodných hospodářských zvířat, které navíc na ploše naší země nejsou rovnoměrně rozmístěna (chována), je jedním z limitů žádoucího nárůstu zapravování organické hmoty do půdy. Je tak nejvyšší čas hledat alternativní řešení.
Základním spojencem, respektive partnerem zemědělců v tom mohou být vodohospodářské společnosti, konkrétně jednotlivé čistírny odpadních vod (ČOV), které jsou naopak prakticky všude, nebo v rozumné dostupné vzdálenosti od polí a zemědělské půdy obecně. Přestože je aplikace vodárenských kalů na zemědělskou půdu poměrně běžná, rezervy nepochybně existují. Limitující jsou přitom především obavy některých hospodářů, týkající se složení kalů a tedy rizik možné kontaminace zemědělské půdy. Tyto obavy mimo jiné zazněly na posledním letošním semináři v rámci projektu Voda, půda a sedláci v Nových Hradech, a to i z úst Magdalény Nesládkové z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, která byla jedním z přednášejících. Nutno podotknout, že neměla pravdu. I když samozřejmě nelze vyloučit porušování platných zákonů jak ze strany vodohospodářských společností, tak privátních distributorů kalů, tak i v neposlední řadě samotných zemědělců, lze konstatovat, že kaly z ČOV uložené na zemědělské půdě buď jako zpracovaný produkt, nebo jako polotovar na bázi organické hmoty jsou dobrým řešením, a to dokonce řešením systémovým, které přispívá k udržení kvality půd a schopnosti krajiny zadržovat vodu.
Pro toho, kdo by se přece jen aplikace upravených kalů obával, navíc již existuje řešení v podobě úpravy kalů termochemickými metodami, konkrétně pyrolýzou, při které vzniká produkt zvaný Biochar. Biochar přitom zvyšuje v půdě obsah uhlíku, může být zdrojem fosforu (náhrada za fosforečná hnojiva), je vysoce porézní (dobře drží vodu) a může sloužit také k absorpci celé řady znečišťujících látek.
Jednodušším řešením je ale prostá aplikace zpracovaných kalů z ČOV, přičemž jejich složení (ale i způsob a doba skládkování) se řídí zákony. Právě letos přitom došlo ke změně legislativy, konkrétně zákona o odpadech (od 1.3.2016), který se také týká ukládání kalů na zemědělské půdě. Nově platí, že pokud míří upravené kaly z ČOV na zemědělskou půdu (v dikci zákona ZPF – zemědělský půdní fond), musí tyto kaly předávat k aplikaci sama vodohospodářská společnost. Do doby platnosti novely k tomu mohli vodohospodáři využít institut takzvané „oprávněné osoby“, která mohla od vodohospodářské společnosti přebírat kal na svou zodpovědnost. Předáním upraveného kalu z ČOV oprávněné osobě přešla zodpovědnost za tento kal právě na tuto oprávněnou osobu. K tomu je nutné podotknout, že právě zprostředkování aplikace kalů na půdu prostřednictvím mezičlánku představovalo jisté riziko, které zakládala konkurence mezi mezičlánky, což se mohlo a někdy se zřejmě také projevilo v nevhodném složení kalů, neboť chtěl třeba někdo ušetřit za potřebné rozbory.
V současné době musí kaly, které míří na ZPF splňovat limity stanovené již novelizovanou vyhláškou Ministerstva životního prostředí (MŽP) č. 382/2001 Sb. o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě, týkající se těžkých kovů (As – arzen, Cd – kadmium, Cr – chrom, Cu – měď, Hg – rtuť, Ni – nikl, Pb – olovo, Zn – zinek, AOX – halogenované organické sloučeniny, PCB (suma 6 kongenerů – 28+52+101+138+153+180) – polychlorované bifenyly, ale také mikrobiologická kriteria (termotolerantní koliformní bakterie, enterokoky a Salmonella spp. – pozn. spp. = druhy) a musí se sledovat i agrochemické parametry (pH, obsah sušiny, obsah organických látek, celkový dusík, amoniakální dusík, dusičnanový dusík, fosfor, draslík, vápník, hořčík). Novelizovaná vyhláška přitom zpřísňuje mikrobiologická kritéria (od 1. ledna 2020).
Výklad novelizovaného předpisu zazněl na říjnové konferenci „Provoz vodovodů a kanalizací“, z celkem obsáhlého vystoupení představitelů MŽP je pro zemědělce důležitá především následující pasáž, kterou raději beze změn odcituji:
„Pro zemědělce byla stanovena výjimka pro dočasné uložení kalů na dobu 8 měsíců. Zemědělec tedy může upravené kaly dočasně uložit na zabezpečených plochách za splnění podmínek uvedených v paragrafu 8 nové vyhlášky, a to po dobu 8 měsíců od doby výstupu z technologie úpravy kalů. V tomto případě zemědělec nakládá s upravenými kaly ve smyslu nařízení podle paragrafu 14 odstavce 2 zákona o odpadech, a stává se tak oprávněnou osobou. Součástí použití upravených kalů je umístění upravených kalů na půdní blok po maximální dobu 30 dnů (je tedy možné 8 měsíců + zabezpečená plocha + 30 dní zemědělská půda), před jejich použitím podle podmínek paragrafu 3 nové vyhlášky. Tato doba je nastavena s ohledem na okolnosti, které mohou nastat během samotné přípravy k použití kalů. Za předpokladu, že je upravený kal rozprostřen na půdní blok, musí být následně do 48 hodin zapraven do půdy. Za předpokladu, že bude kal u zemědělce dočasně uložen po maximální dobu 8 měsíců a bude zapraven do půdy podle technických podmínek stanovených v paragrafu 3 nové vyhlášky, jedná se o zařízení podle paragrafu 14 odstavce 2 a není nutné na tuto stanovenou dobu žádat o souhlas k provozování zařízení a s jeho provozním řádem“.
No, vypadá to složitě, ale na to si asi již všichni v našich zákonech zvykli. To důležité je, že se s ukládáním kalů na ZPF počítá a nejde tak o nějaké „kontaminační harakiri“. Důležité je také, že kalů není málo. Roční produkce kalů v ČR činí zhruba 800 000 tun, sušina tvoří zhruba 20 procent z hmotnosti kalu. Jak už bylo výše psáno, využití kalů na zemědělské půdě má ještě rezervy. Například společnost Pražské vodovody a kanalizace loni vyprodukovala zhruba 85 000 tun kalů, z toho 97 procent skončilo na zemědělské půdě, celých 100 procent kalů pak skončilo na zemědělské půdě loni od společnosti Královéhradecká provozní – celkem 11 000 tun. Naopak ve středočeské 1.SčV šlo loni z celkové produkce 12 000 tun kalů do zemědělství 36 procent, ze společnosti Moravská vodárenská pak bylo z celkové produkce téměř 22 000 tun kalů předáno do zemědělství 68,3 procenta kalů.
Naše voda – Petr Havel, foto Nina Havlová (eroze vznikající také nedostatkem organické hmoty v půdě)
28.10.2016 3.17, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Čistota vody a rekreace, Prevence povodní, voda v krajině, Podnikání s vodou a zákony, Vodovody a kanalizace