Že si důležitost vodních ploch v krajině již dávno uvědomovali naši předkové, dokládá i soustava rybníků západně od města Lanškrouna. Romantickou lokalitu navštívila i redakce portálu Naše voda a připravila z ní pro vás tradiční fotoreportáž. Foto – klikni zde!

Podle kronik byla prvním podnětem k zakládání rybníků na Lanškrounsku skutečnost, že územím neprotéká žádná významnější řeka a místní obyvatelé se to rozhodli změnit. I proto, aby dokázali v krajině vodu zadržet. Drobné rybníky zakládali už mniši lanškrounského augustiniánského kláštera, kteří přišli do města v roce 1371, lanškrounská kronika ale považuje za počátek místního rybníkářství až rok 1433, kdy vzniklo několik malých rybníčků na Zadním potoce přitékajícím od Jakubovic a sbírajícím vodu od Mariánské hory. Na vyšší stupeň pozvedl lanškrounské rybníkářství nový majitel zdejšího panství Zdeněk Kostka z Postupic po svém příchodu v roce 1451. Ten zřídil v roce 1464 rybník Dlouhý na pozemcích patřících městu a jako protihodnotu mu dal své sousední pozemky. Tuto směnu si nechal potvrdit samotným králem Jiřím z Poděbrad zvláštní listinou, která je jednou z nejstarších a nejvzácnějších listin lanškrounského archivu. K Dlouhému rybníku přibyly v následujících desetiletích ještě tři rybníky další: Krátký, Olšový a Pšeničkův (Pšenkův). Lanškrounské rybníky patřily později také Pernštejnům, kteří založili první skutečnou plošnou rybniční soustavu v našich zemích (ještě před jihočeskou), známou jako Pernštejnská rybniční soustava.

Dědictví předků můžeme obdivovat dodnes. V roce 1990 byl na území vyhlášen „Přírodní park Lanškrounské rybníky“, v roce 2004 pak byla biologicky nejhodnotnější část přírodního parku Lanškrounské rybníky navržena do národního seznamu evropsky významných lokalit. Přírodní park se rozkládá na ploše 243 hektarů a zahrnuje rybníky Olšový, Pšeničkův, Slunečný (na ilustračním foto) a Plockův s okolními lesními porosty. Oblast je významným hnízdištěm vodního ptactva a důležitou zastávkou tažných ptáků. Z významných chráněných druhů se zde vyskytuje například bekasina otavní, bukáček malý, čáp černý a bílý, hohol severní, chřástal vodní, orlovec říční, rákosník velký a mnoho druhů kachen. Najdeme zde i raka říčního, čolka horského, ropuchu obecnou i zelenou, rosničku zelenou a další druhy obojživelníků. Flóra je typická pro vlhká stanoviště, zamokřené louky i okolí vodních ploch. Roste zde kosatec žlutý, leknín bělostný, prstnatec májový, vachta trojlistá, bledule jarní a další druhy.

Přírodním parkem Lanškrouské rybníky vede naučná stezka využívaná také v rámci ekologické výchovy dětmi z lanškrounských škol. Mimochodem – v tamní VOŠ studoval za mlada i někdejší vicepremiér a nejdéle v polistopadovém období sloužící ministr zemědělství Josef Lux. Naučná stezka je dlouhá necelých pět kilometrů, a téměř celou trasu lze projet i s kočárkem. Lokalitou vedou také dva běžecké okruhy, takže cestou člověk co chvíli narazí na rekreačního běžce. Vzhledem k tomu, že jde o oblast, která ani v dnešní době nepatří k územím postižených suchem, rostou podél cest mnohé jedlé houby, což zpestřuje v první fázi samotný výlet a v druhé návštěvníkův jídelníček.

Naše voda, foto a fotoseriál Naše voda – Nina Havlová