Jak se vyvíjel a měnil vztah člověka k rybám, rybníkům a rybníkaření v minulém století? To mapuje unikátní fotovýstava „Lidé a ryby“, která je k vidění v Národním zemědělském muzeu v Praze (NZM). Informovala o tom dnes mluvčí NZM Lenka Martinková.

Ryba je zvláštní a s člověkem od nepaměti spojený tvor. V dobách předkřesťanských sloužila jako symbol několika božstev a amulety ve tvaru ryb symbolizovaly plodnost. Prvním křesťanům pak jednoduchá grafická značka ryby sloužila jako tajný symbol souručenství v dobách, kdy byli pronásledováni. Ryby představovaly pro člověka nejen symbol, ale i obživu, proto se je nejdřív naučil lovit, poté chovat a stavět stoky, kanály a rybníky. Díky rybám člověk zrál: z prostého rybáře se proměnil v rybníkáře, aby se následně stal krajinotvůrcem, který ovlivňuje nejen vizuální podobu okolního prostředí, ale také kvalitu života v něm.

Vedení NZM se rozhodlo největší poklady z více než 160 000 fotografií postupně představit veřejnosti, a tak se zrodil tetralogický cyklus „Z fotoarchivu NZM“. První díl „Lidé a zvířata“ byl představen v únoru, nyní – na prahu léta – přichází druhý díl, který nese název „Lidé a ryby“ a který tematicky doplní stálou expozici Rybářství. Snímky, jež tvoří jádro výstavy, představují snad všechny emoce, které člověk při chovu ryb zažívá – vypětí z tvrdé dřiny, uspokojení z řemeslné zručnosti a fortelnosti, nadšení ze spolupráce při výlovech i radost z individuálních kapitálních úlovků. Fotografie na výstavě „Lidé a ryby“ ale nejsou pouze reportážního charakteru, často mají i umělecký formát, protože věrně zachycují atmosféru zamlžených rán nad vodní hladinou, lehký opar během horkých dní i romantické chvíle soumraku nad rybníky.

A také dokumentují proměny tuzemské krajiny, především v těch oblastech, kde je rybníkářství součástí kulturního a historického dědictví, jak říká ředitel pražské pobočky Národního zemědělského muzea Jiří Houdek: „Na snímcích z mého domovského Třeboňska je jasně vidět, jak naši prapředkové pracovali a jak je jejich odkaz stále živý a aktuální. Kupříkladu taková Zlatá stoka, kterou Štěpánek Netolický začal budovat v roce 1508, je naprosto dokonalým dílem: stále plní svůj původní účel, je 48 kilometrů dlouhá, má necelých 11 metrů převýšení a zásobuje vodou stovky rybníků; navíc splňuje ty nejpřísnější ekologické i krajinotvorné parametry, protože máte pocit, že stojíte u přirozeného vodního toku. Lidé ji využívají dodneška a podobných názorných příkladů dochovaného, udržovaného a stále živého historického dědictví bychom našli spoustu, což skvěle dokumentuje naše výstava.“

Autory většiny dobových snímků, na nichž jsou zachyceny veškeré činnosti s rybami, rybářstvím a rybníkářstvím související, byli převážně zaměstnanci NZM. Ti během minulého století vyráželi na tzv. spanilé jízdy po vlastech českých, moravských i slovenských a na těchto výpravách jednak pátrali po zajímavých sbírkových předmětech, jež by mohly obohatit depozitáře NZM, jednak mapovali prostřednictvím fotoaparátu život na venkově, na polích, v lesích a kolem rybníků. Jejich snímky se pak staly základním pilířem rozsáhlého muzejního fotoarchivu, z něhož vznikl stejnojmenný celoroční tetralogický cyklus. Ten bude po prvních dvou dílech – výstavách „Lidé a zvířata“ a „Lidé a ryby“ – pokračovat díly „Lidé a technika“ a v závěru roku jej uzavře kolekce fotografií na téma „Lidé a les“.

Naše voda, foto: NZM