Současné snahy obcí a měst v ČR zajišťovat dodávky pitné vody, její čištění a investice do obnovy vodárenské infrastruktury ve vlastní režii míří opačným směrem, než jaký je vývoj oboru ve vyspělém světě.

Vyplývá z prezentace „Vztah a odpovědnost velkého provozovatele k municipalitám“, kterou přednesl na semináři „Fakta o vodě“ v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR zástupce naší země v evropském vodohospodářském sdružení EU REAU Ondřej Beneš.

Příkladem je podle prezentace i Izrael, který je vydáván za vzor nakládání s vodou také pro ČR. „Stát přenáší investice oboru na soukromý sektor – nové odsolovací úpravny pokrývající 36 procent výroby jsou financovány soukromými společnostmi. Investiční náklady jsou poté hrazeny společností Mekorot ve formě cen za vyrobenou vodu a stát či Mekorot se tak nemusí zadlužovat. Ve vodárenství je efektivně využit PPP model, který je právě v tomto oboru v ČR v posledních letech potlačován,“ uvedl Beneš. Ten také poukázal na progresivní růst ceny vody pro spotřebitele v Izraeli v závislosti na její spotřebě – zatímco prvních 3,5 kubíků vody je domácnostem dodáváno za cenu 70 korun za kubík (tedy levněji než v ČR), nad tento limit (spotřebovaný za týden) roste cena nad 100 korun za kubík a stále se zvyšuje.

K zajištění dodávek pitné vody a vodohospodářských služeb soukromými společnostmi přistoupilo letos také Japonsko – první vodohospodářskou koncesi získala na 20 let společnost Veolia. Tato společnost také již řadu let zajišťuje vodohospodářské služby v mnoha městech v USA, včetně New Yorku, neboť praxe ukázala, že efektivita městských vodáren je „velmi špatná“. V prvním roce po získání kontaktu na vodohospodářské služby v New Yorku snížila přitom Veolia náklady o 2,6 miliardy korun.

Z aktuálních dat týkajících se cen vodného a stočného v naší zemi přitom vyplývá, že není zásadní rozdíl mezi výší vodného a stočného, pokud vodohospodářské služby poskytují městské nebo soukromé (privátní) společnosti. Například letos se ceny vody v městských společnostech pohybují dle příkladů z prezentace mezi 75,74 až 93,50 (VAS Žďár nad Sázavou) korunami za kubík, v případě soukromých společností je to 76,25 až 96,36 (VaK Beroun) koruny za kubík. Průměrná cena vodného a stočného v ČR letos činí 84,68 koruny za kubík.

V prezentaci také Beneš okomentoval některé z mýtů o vodě, jejichž hlavním šiřitelem je minoritní vlastník akcií některých vodárenských společností Radek Novotný:

Mýtus 1: Problém jsou kolaboranti mezi politiky

Komentář: Již více jak 12 let už musí být jakékoliv významnější smlouvy o provozu vodovodů a kanalizací (VaK) soutěženy v koncesním řízení (jediný, kdo to obchází, jsou města v případě zadávání vlastním společnostem). Jedinou kauzou paušalizuje stovky fungujících provozních vztahů a kriminalizuje politiky.

Mýtus 2: Problém jsou vysoké ceny a nízké investice tam, kde jsou koncerny

Komentář: Objektivní data Ministerstva zemědělství dokládají, že naopak tam, kde působí velké provozní společnosti, je míra obnovy (tedy množství prostředků jako podíl z ceny
vodného a stočného) zcela nejvyšší v ČR a tvoří více jak 40 % z cen. Přitom ceny jsou
na shodné úrovni s další skupinou VaK.

Mýtus 3: Voda patří do rukou měst či státu, ne překupníků

Komentář: Celkem 85 % infrastruktury VaK patří městům a obcím a ceny pro vodné a stočné v takovém případě vždy schvaluje vlastník. Provozovateli voda nepatří. Provozovatel nese veškerá rizika a zisk je pouze odměnou za ně, za snižování nákladů a plnění kvalitativních ukazatelů (ne, jak se mylně někteří domnívají odměnou za vložený kapitál). I v případě historických smluv (Zlín) došlo vždy k úpravám smluv (doplnění kvalitativních ukazatelů, snížení zisku).

Naše voda, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová (centrální dispečink PVK)