Oblíbený, ale v původní podobě poněkud technicky nedotažený dotační titul Ministerstva životního prostředí (MŽP) „Dešťovka“ nakonec zřejmě nebude představovat riziko kontaminace vody ve veřejných sítích. Což je jedna z mála dobrých zpráv v poslední době.

Důvodem je skutečnost, že MŽP vyslyšelo připomínky Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK), které na riziko kontaminace opakovaně poukazovalo, a žadatelé o dotaci, kteří chtějí využít dešťovou vodu ke splachování toalet, musí při proplácení dotace předložit dohodu s příslušnou vodohospodářskou společností. Dlužno podotknout, že je to vítězství zdravého rozumu, a projev tolik potřebné schopnosti státních úřadů akceptovat názory odborníků, což je přístup, který v naší zemi stále více chybí.

Znamená to ale také, že minimálně ta část dotace programu „Dešťovka“, která se týká využití srážkové vody ke splachování toalet, ztratí nepochybně na své stávající atraktivitě. Oddělení potrubí vedoucí pitnou vodu a užitkovou vodu do dvou separátních systémů představuje ne zrovna zanedbatelné náklady, s nimiž dotace nepočítá. Vzhledem k tomu, že zejména u starší domovní zástavby na našem venkově oddílné vodovodní systémy vybudovány nejsou, lze předpokládat, že zájem o tuto část programu z důvodů doprovodných vícenákladů opadne. A to je dobře, protože v šetření s vodou pár kubíků vody srážkové naší zemi nijak nepomůže, a pokud bychom vztáhli výši dotace na objem ušetřené vody, šlo by o nejdražší vodu v ČR vůbec. Bylo by smutné, kdyby právě MŽP takto neekonomický přístup nadále tvrdošíjně obhajovalo, i proto, že je to právě MŽP a s ním spříznění „odborníci“, kteří tvrdí, jak je u nás voda drahá. Ta jejich by byla ovšem díky Dešťovce ještě o řád dražší…

Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová