Ministerstvo zemědělství a životního prostředí předkládá jeden dotační program za druhým jako spásu při zadržování vody v krajině. Jak ale připomíná Michal Pospíšil, které se léta věnuje mapování erozní ohroženosti zemědělské půdy, dotace z českého rozpočtu nejsou řešení.

Náprava je jinde. Většinu zemědělské půdy obhospodařují zemědělci a lesníci. To jsou dvě skupiny profesí, které mohou do hospodaření s vodou zásadně promluvit. Lesníci skladbou lesa, zemědělci dodržováním elementárních přírodních zákonů a dodržováním relevantních pracovních postupů pro dané přírodní podmínky. Paradoxně k tomu mohou přispět dotace, ne však jejich přidělování a nové dotační programy, ale naopak jejich odebírání a redukce, nebo jejich přesměrování směrem k těm zemědělcům a lesníkům, kteří pracují v souladu s přírodními podmínkami danými jejich lokalitou.

Ministerstvo zemědělství by mělo tvrdě postihovat cestou odebrání evropských dotací ty zemědělce, z jejichž polí uniká půda do vodotečí, rybníků či na silnice, a ne jen tiše přihlížet skutečné, každoroční realitě. Řešení z pohledu státu je v podstatě jednoduché. Spočívá v několika krocích.

Ten první je známý minimálně 30 let. Přiznat, že více jak 50% zemědělské půdy je ohroženo dvěma základními způsoby znehodnocení. Ten první je ohrožení erozí půdy, vodní erozí, ten druhý spočívá v utužování půdy a vytváření tzv. „podorniční podlahy“. Zemědělci vědí přesně, kde k těmto jevům na jejich polích dochází.  Ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí má všechny odborné podklady k tomu, aby tuto situaci dokázalo přesně identifikovat. To je příčina, vše ostatní jsou jen následky.

Druhý krok spočívá v jasné úpravě dotačních pravidel a definici prohřešků, které vedou k odebrání dotací společně s programem na vzdělání pro ty, kteří neznají elementární přírodní zákony a pravidla zemědělského „řemesla“. Dostatečně silný impuls ke změně chování. Ten třetí krok je v důsledné kontrole přidělování evropských dotací jen těm farmářům a zemědělcům, kteří dokáží pracovat v souladu s přírodními podmínkami jejich farmy, podniku.

Tyto tři kroky povedou ke změně struktury krajiny. Změna chování zemědělců v krajině může vrátit do krajiny dostatek vody i přes to, že se zvyšuje urbanizace a i přesto, že jsme svědky občasných přívalových srážek. Naopak, ke změně nikdy nedojde, budou-li zemědělci stále hospodařit stejným způsobem jako dosud bez jakéhokoliv postihu.

Naše voda – Michal Pospíšil, ilustrační foto Michal Pospíšil