V průběhu listopadu letošního roku spatří světlo světa unikátní publikace s názvem „Krajina a voda“, kniha „o životě s vodou a návratu k přirozené krajině“. Čtenářům portálu Naše voda nabízíme v předstihu ukázky z jednotlivých kapitol.

Kapitola 3 – Když se z vody stane led, autor textu Radek Mikuláš

Už skoro dvacet slýcháte, že se svět otepluje a že povodně budou častější a zřejmě kombinované se suchem. Pojďme se ale na celou záležitost podívat z opačné strany. Je sice pravda, že průměrné globální teploty rostou, ale ne všude na světě a ne ve všech ročních obdobích. Středoevropská zima je obecně velice proměnlivá, protože ležíme napůl cesty mezi mořem a kontinentem, na širokém rozhraní mezi vlivem severozápadních větrů, které k nám přinášejí vlhké, ale ne úplně studené počasí od Atlantského oceánu a suchého, hodně studeného počasí sibiřské výše či průniků studeného vzduchu z arktické oblasti.

Pokud se něco nedá předpovědět, tak to je právě středoevropská zima. Dlouhodobý trend je vcelku jasný a hovoří o stále teplejších zimách a postupnému mizení sněhu na horách. Vzhledem k tomu, že až 40% podzemní vody se doplňuje z pomalu tajícího sněhu, tak se jedná o zprávu o chronickém suchu a nikdy nenaplněných studních na puklinových pramenech o malé vydatnosti. Jenže zimní variabilita je nejvíc ze všeho ovlivňována Severoatlantskou oscilací (NAO) a Arktickou oscilací (AO). V prvním případě se jedná o proudění mezi Azorskými ostrovy a Islandem, které při dostatečně vysokém rozdílu tlaku směrem k severní Evropě přináší teplý a vlhký vzduch se subtropů. A protože se Země otáčí a tím se vlastně podsouvá pod tento vlhký, vzdušný proud, tak buď prší víc (rozdíl tlaků je velký) nebo méně (rozdíl tlaků je malý). Tím, jak se oteplují severní polární oblasti, tak síla proudění v dlouhodobém průměru slábne, méně vlhkosti se dostává na sever a tím se zvyšuje náchylnost k suchu.

Perlička na konec: Zamrzání Vltavy 23. ledna dopoledne během vysloveně mírné zimy 2015–2016 v Praze u Libeňského mostu bylo samo o sobě velkým překvapením. Ještě vzácnější však byla podoba ledu. Základem byly dlouhé provazce hromadící se u překážek nebo se stáčející jako klubka vlny. Provazce vznikly z jehlic vnitrovodního ledu; původně šlo o sněhové vločky spadlé na hladinu. Vlnění vody je spojeno s rotačním pohybem částic kapaliny, při němž se pevná látka shromažďuje uprostřed virtuálního rotujícího válce. Tam se krystalky částečně propojí a vniká ohebný ledový provazec. Podobné ledové desky se tvořily v únoru 2011 ve východních Čechách.

A úplně na konec něco, co asi není mnoho známo. Voda i při klidné hladině např. ve vodních nádržích může být podchlazena na teploty blížící se hodnotě mínus jeden stupeň Celsia a přesto ještě nezamrzá. Pak ale stačí narušení klidového stavu hladiny třeba nárazem a hladina se zvláštním zvukovým projevem zamrzne. Při zimním táboření jsme venku odložili meruňkový kompot. Když jsme jej vzali do ruky, tak se skřípavým zvukem během dvou vteřin promrzl na kámen.

Zdroj: Krajina a voda, text: Radek Mikuláš, Foto: publikace Krajina a voda (ledový vír)