29.11.2017 12.25, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Čistota vody a rekreace, Rybářství a rybníkářství, Prevence povodní, voda v krajině, Podnikání s vodou a zákony, Vodovody a kanalizace, Přehrady a vodní díla
Děčínský dialog o vodě nabývá na atraktivitě i prestiži
Celkem 12 vystoupení na téma vody bylo tématem v pořadí již 4. ročníku „Děčínského dialogu o vodě“ v úterý 28. listopadu za aktivní účasti portálu Naše voda. Účastníci akce se tak měli možnost dozvědět celou řadu zajímavých a důležitých údajů o vodě.
Možná nejzajímavější informace zazněly z úst Pavla Punčocháře (na dokumentárním foto) z ministerstva zemědělství, který poukázal zejména na důležitost vodních nádrží pro zásobování obyvatel ČR pitnou vodou. V ČR je podle Punčocháře v současnosti 165 významných vodních nádrží, z toho 49 vodárenských s celkovou akumulační kapacitou 3,36 miliardy kubíků vody. „Právě tyto nádrže zajistily v roce 2015 zdroje pitné vody pro naše občany,“ zdůraznil Punčochář. Oproti tomu role rybníků, například pro zadržování vody v krajině, je podle něj podstatně méně významná. Akumulační potenciál veškerých rybníků v ČR zaujímajících zhruba plochu 51 000 hektarů, činí totiž asi 0,5 miliardy kubíků vody, z toho jen asi 10 procent lze efektivně využít pro zvýšenou absorpci vody při přívalových deštích a povodních. „Role rybníků je důležitá pro prevenci zemědělského sucha, dominantní prevenci hydrologického sucha ale představují vodní nádrže. Z půdy pitnou vodu do trubek nedostaneme,“ zdůraznil Punčochář.
S tím souhlasil i předseda představenstva Svazu vodního hospodářství a generální ředitel státního podniku Povodí Vltavy Petr Kubala. Oba se ale spolu s dalšími řečníky shodli na tom, že pro zlepšení stavu naší krajiny a zdrojů vody jsou zapotřebí k přírodě blízká i technická opatření a zastánci obou variant by spolu neměli o míře významu těchto řešení bojovat.
Zajímavé údaje zazněly ale také od dalších diskutujících, například Zdeňky Jankovičové z organizačního oddělení Českého zahrádkářského svazu (ČZS), která poukázala na význam zahrádek jak pro zadržování vody v krajině, tak pro životní prostředí a biodiverzitu. Například roční produkce kyslíku z hektaru zahrádek činí 3 tuny, 2,5 metru široká koruna stromů odpaří 50 litrů vody denně. Pro společnost jsou přitom podle ČZS zahrádky výhodnější a vhodnější než dnes tolik preferované parky, na jejichž údržbu musí ale obce a města vynakládat značné finanční prostředky, zatímco o zahrádky se starají jejich majitelé sami. Zahrádkáře proto mrzí nezájem společnosti a politiků o jejich činnost, například populární dotační titul „Dešťovka“ nabyl se svazem vůbec konzultován a samotných zahrádkářů se celkem nelogicky vůbec netýká.
Na Děčínském dialogu o vodě se již také tradičně diskutovali opatření zlepšující vodní bilanci v krajině, například revitalizace městských sídlišť prostřednictvím zazeleňování v podání společnosti LIKO-S. Podle zkušeností společnosti zachová zeleň v intravilánu v místě spadu vody 98 procent této vody, zatímco v případě absence zeleně se v příslušném místě udrží jen 2 procenta vody. Tradičně se také mluvilo o roli komplexních pozemkových úprav, zlepšující stav krajiny a zpřístupnění i sloučení rozptýlených pozemků pro vlastníky pozemků, což mimo jiné zvyšuje jejich cenu. V rámci KPÚ jsou však také budovány drobné vodní plochy v krajině nebo nejnověji vysazovány aleje ovocných stromů, které mají také příznivý vliv na vláhovou bilanci. O poznání větší vodní plochy buduje na Chomutovsku, Mostecku, Teplicku a Ústecku státní podnik Palivový kombinát Ústí v rámci revitalizaci tamní krajiny po ukončení těžby hnědého uhlí. Podle Petra Lence z uvedeného podniku činí plocha revitalizovaného území 350 kilometrů čtverečních, do roku 2050 by přitom měla v území vzniknout tři velká jezera, a to Jezero ČSA, Jezero Libouš a Jezero Bílina.
Na klesající schopnost naší krajiny zdržovat vodu poukázal hned v úvodu Jan Vopravil z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd (VÚMOP). Ten zopakoval, že hektar kvalitní černozemě dokáže udržet 3 500 kubíků dešťové vody, zatímco erozí degradované „regionem“ – to je odborný termín, pouze pětinu tohoto množství. Pokračující zástavbou a vyjímáním půdy z půdního fondu (denně mizí i v současné době z naší krajiny 10 hektarů půdy) se přitom podle VÚMOP snížila schopnost krajiny zadržovat vodu o 2,4 miliardy kubíků. Roční spotřeba vody v celé ČR jak pro průmysl, tak jako pitné vody, přitom činí aktuálně zhruba 1,7 miliardy kubíků.
Letošní Děčínský dialog o vodě tak zprostředkoval laické veřejnosti opět množství informací a jeho účastníci i organizátoři se shodli, že je žádoucí a záslužné pokračovat i v následujících letech. Spolek Aquarius – Vodnář (SAV), jehož předseda Petr Vít je duchovním otcem a organizátorem akce, připravuje tradičně z letošních příspěvků sborník, který bude k dispozici na stránkách SAV a na který portál naše voda pochopitelně upozorní.
Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová (Pavel Punčochář)
29.11.2017 12.25, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Čistota vody a rekreace, Rybářství a rybníkářství, Prevence povodní, voda v krajině, Podnikání s vodou a zákony, Vodovody a kanalizace, Přehrady a vodní díla