Zavedená praxe, podle níž lidé splachují zbytky jídla do záchodů, přispívá k četnějším poruchám kanalizační sítě. V rozhovoru pro portál Naše voda to potvrdil mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací (PVK) Ondřej Pokorný.

Kuchyňské odpady do veřejné kanalizace nepatří. „Navíc ti, kteří používají drtiče kuchyňských odpadů a rozmělněné biologické odpady splachují do stokové sítě, porušují kanalizační řád,“ uvádí se v osvětovém letáku PVK „Co nepatří do kanalizace“, který si měli možnost přečíst a vzít domů návštěvníci Muzea pražského vodárenství při nedávném Dnu otevřených dveří muzea.

„Neoprávněné využívání kanalizace pro veřejnou potřebu k likvidaci odpadů vede k provozním problémům na kanalizaci, k jejímu zanášení, vytváření ucpávek a vyvolává zvýšení náklady na provoz kanalizace a deratizaci. Dopadem může být i nemožnost zpracování odpadních vod na čistírně odpadních vod pro její přetížení nadměrným přísunem biologicky rozložitelných látek vpravených do kanalizace přes drtiče kuchyňských odpadů,“ uvádí se letáku.

Likvidace kuchyňských odpadů podléhá zákonu 185/2001 Sb o odpadech a vyhlášce 381/2001 Sb. Podle ní je kompostovatelný kuchyňský odpad zařazen do kategorie komunálního odpadu a je s ním také tak třeba nakládat.

V praxi přitom způsobují vodohospodářům největší problémy tuky a oleje vylévané do odpadu jako zbytky po vaření či pečení. Správný způsob likvidace těchto látek je jejich shromažďování v pevně uzavíratelných nádobách, které by měly být shromážďovány ve sběrných dvorech, případně vyhazovány do kontejnerů. Tuky v kanalizaci přitom působí obdobně jako v lidském těle –zanášejí kanalizační potrubí.

Domácnosti ale, a to ani v Praze s více než milionem obyvatel, nejsou hlavním problémem pro čištění odpadních vod. Podle Pokorného dělá Ústřední čistírněo dpadních vod v Praze (ÚČOV) podstatně větší problémy masívní vypouštění zakázaných látek z průmyslu a stavebnictví. U pobočných čistíren (celkem jich je v Praze 21), které jsou mnohem subtilnější, a tím i méně odolné, může mít i menší porušení kanalizačního řádu zásadní vliv. Nikoliv od soukromých producentů, ale i malé firmy produkující buď zakázané látky, nebo výrazně nadměrné znečištění „povolenými látkami“ (rovněž porušení kanalizačního řádu) dokáží proces čištění výrazně poškodit a v krajním případě zcela zlikvidovat. Problém u malých čistíren můžečinit i absence či zanedbání péče o tukové lapoly u stravovacích zařízení, což má vždy jednoznačný vliv v případě čerpacích stanic odpadních vod, kde se z vysrážených tuků tvoří na hladině neprostupné „deky“. Čerpadlům v čerpacích stanicích odpadních vod dále jednoznačně vadí vhazování vláknitých materiálů do kanalizace. Vlákna se namotávají na oběžná kola a způsobují jejich ucpávání, případně se dostávají mezi oběžné kolo a hydraulickou skříňs následkem poškození ucpávky, zatečení do rotoru a zničení pohonného elektromotoru.

Velký problém pro PČOV (pobočné čistírny odpadních vod) a ČSOV (čerpací stanice odpadních vod) na oddílné splaškové kanalizaci činí vypouštění srážkových vod do splaškové kanalizace (střechy a zpevněné povrchy nemovitostí). U PČOV může dojít k hydraulickému přetížení, narušení čistícího procesu ČSOV popř. vytopení nemovitostí v povodí ČS (čerpací stanice) a vytopení vlastních ČS.

Petr Havel