Symbolicky na konci letošního roku přináší portál Naše voda ještě jednu ukázku z publikace Voda a krajina, na jejíž existenci a informace v ní cíleně upozorňoval. Tentokrát jde o roli rašelinišť – například i z pohledu prevence povodní v našem hlavním městě.

Pro vodní bilanci lesní i otevřené krajiny mají nezastupitelnou roli mokřady včetně rašelinišť, často poničených odvodňováním či těžbou rašeliny. Po skončení těžby bývaly bohužel mnohdy přeměňovány na pole v případě slatinišť či na jehličnaté monokultury v případě vrchovišť. Obnova vodního režimu rašelinišť a navrácení rašelinotvorného procesu při tom přispěje nejen k vyšší biodiverzitě stanovišť, ale i k lepším regionálním hydrologickým poměrům, včetně vyšší hladiny podzemních vod a jejímu menšímu kolísání v průběhu roku. Vyrovnané vodní podmínky vrchovišť dokážou pozitivně ovlivňovat například okolní podmáčené smrčiny a přispívat tak k jejich lepšímu zdravotnímu stavu. Větší vodní tělesa vzniklá těžbou navíc v létě ochlazují okolní krajinu a tím život na rašeliništi chrání. Obnova těžených rašelinišť je složitější než u lokalit, které byly pouze meliorovány.

V nedávné době proběhla řada revitalizací šumavských rašelinišť pomocí zahrazování drenáží, vysazování rašeliníku i mulčování s cílem navrátit vodní poměry i proces rašelinění. Systém hrázek při tom dokáže neuvěřitelným způsobem a již během několika let eliminovat drenážní rýhy zerodované i do hloubky více než pěti metrů. Ve světle těchto úspěšných obnov vrchovišť vnímáme, jak je nespravedlivé hovořit o Šumavě jenom negativním tónem. Zdejší zkušenosti je možné využít i ve Středních Brdech a jinde. Na Šumavu se sice většinou díváme jako na les, ale také ji můžeme vnímat jako velký, přerušovaný mokřad, který má potenciál zachytit více srážek než vltavská kaskáda. Protipovodňová ochrana Prahy začíná na modravských pláních. Tato věc je velice důležitá, protože typická pražská povodeň začíná – jak se psalo už v 19. století – na Šumavě. Podobnou roli mají u berounských povodní Střední Brdy a Litavka.

Mokřady někdy bývají přirovnávány k „ledvinám“ krajiny, protože vrací do okolního prostředí živiny uvolněné rozkladem dřeva a dalších organických hmot. Tyto látky, včetně draslíku či hořčíku by v rychlém říčním režimu „odtekly“ do Hamburgu, ale mokřady je vrací vegetaci a půdě.

Zdroj: Voda a krajina (Václav Cílek a kolektiv, nakladatelství Dokořán), ilustrační foto (šumavské rašeliniště) Naše voda – Nina Havlová