Rozsáhlé komplexy subalpínských mokřadů náleží mezi nejpozoruhodnější biotopy Krkonoš. Připomíná to v souvislosti se Světovým dnem mokřadů mluvčí Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) Radek Drahný.

Největší rašeliništní komplexy náhorní planiny východních a západních Krkonoš – Úpské rašeliniště a Pančavská louka – byly v roce 1993 zařazeny mezi nejvýznamnější mokřady světa v rámci tzv. Ramsarské úmluvy. „Téma mokřadů a jejich významu v krajině nabylo v poslední době na aktuálnosti, a to zejména ve spojení s tématem globálních změn klimatu,“ říká ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch. „My si význam tohoto ekosystému pro přírodu Krkonoš i pro lidi v Krkonoších i v podhůří, velmi dobře uvědomujeme. Jen v posledních letech jsme udělali dva veliké projekty na podporu mokřadů přímo v terénu a letos na ně navážeme dalším projektem,“ říká Böhnisch. Jednalo se o projekty Stabilizace významných lesních ekosystémů (2010–2014) a Stabilizace vodního režimu (2014–2015). Letos na ně naváže projekt Revitalizace mokřadů na vybraných plochách území KRNAP.

Tento projekt bude realizován od ledna 2018 do konce roku 2022. V první řadě vznikne podkladový materiál s aktuálními datovými a prostorovými údaji o mokřadních společenstvech. Na jeho základě vytipujeme plochy vhodné k revitalizaci poškozených ekosystémů a na nich následně vybudujeme přehrážky. Jejich zanášením a zarůstáním postupně dojde k likvidaci v minulosti nevhodně vybudovaných odvodňovacích systémů a k následné obnově mokřadního stanoviště. Ze zkušeností z předchozích projektů a znalosti situace předpokládáme, že vybudujeme až 3 000 přehrážek, které zpomalí odtok vody a přispějí tak ke zlepšení funkce koloběhu vody v krajině. V rámci revitalizovaných ploch budou také založena monitorovací místa pro sbírání dat, která nám umožní srovnání počátečního stavu ploch a jejich postupný vývoj po zásahu. Revitalizované mokřady budou významnou podporou při probíhající obnově lesních ekosystémů zejména v těch částech národního parku, které byly v minulosti poškozeny imisemi.

Nejvýznamnějším typem mokřadů v Krkonoších jsou bezesporu rašeliniště. Rašeliniště na hřebenech Krkonoš jsou součástí krkonošské arkto-alpínské tundry a výrazně je ovlivňuje chladné klima. Roční průměrné teploty se pohybují kolem 0 °C, roční úhrn srážek dosahuje zhruba 1 500 mm a souvislá sněhová pokrývka zde leží od začátku listopadu do konce dubna. Takové klimatické podmínky jsou srovnatelné s horskými oblastmi Norska a Švédska. To vysvětluje, proč se v těchto polohách Krkonoš vyskytuje tolik severských a vysokohorských druhů. Největšími poklady krkonošských rašelinišť jsou například drobný keříček ostružiník moruška, malinký ptáček slavík modráček tundrový, suchopýry pochvatý a úzkolistý, šídlo horské známé jako létající drahokam nebo vyslanec severské tundry, bylina všivec sudetský.

V Krkonoších jsou k vidění dva typy rašelinišť. Úpskému nebo Pančavskému rašeliništi se říká vrchoviště. Lesní rašeliniště najdete na Černé hoře. Kromě jezírek s vodou jsou v rašeliništi taky kopečky – bulty, tvořené hustě narostlými rašeliníky.

Charakteristickou rostlinou rašelinišť jsou rašeliníky. V Krkonoších jich roste kolem 20 druhů. Bez rašeliníků by nebylo rašeliniště, ale tahle rostlinka je zajímavá ještě z několika dalších důvodů. Zatímco většina rostlin během svého života doroste do nějaké velikosti a pak ukončí svůj růst, rašeliník pořád přirůstá. Rašeliniště ale nevyroste až do nebe. Rašeliník totiž ze spodu zase uhnívá a vytváří tak mazlavou rašelinu. Kromě živin z hornin, na nichž rašeliniště vzniklo, a ze vzduchu, které sem vítr nafouká, přijímají rašeliníky potravu právě ze svých rozkládajících se těl. Druhou zvláštností je schopnost rašeliníků zadržovat vodu. Dokážou pojmout až dvacetinásobek svého objemu. Právě proto je v rašeliništích pořád vlhko a trvalo by opravdu dlouho, než by rašeliniště vyschlo.

Největší ohrožení pro tyto cenné lokality představují sami návštěvníci Krkonoš, jestliže nerespektují pravidlo pohybu pouze po turistických cestách v I. zóně, resp. zóně přírodní KRNAP.

Naše voda, foto (Černohorské rašeliniště) Kamila Antošová