Mnozí se báli, že smrtelná choroba obojživelníků – chytridiomykóza – sprovodí ze světa řadu druhů žab. Jak ale připomíná populárně-vědecký server osel.cz., žáby začínají být díky evoluci vůči této nemoci odolné.

Mezi obojživelníky se o chytridiomycetě Batrachochytrium dendrobatidis mluví jenom šeptem. Je to děsivá choroba, která v posledních desetiletích zdevastovala obojživelníky, především žáby, po celém světě. V severní, střední a jižní Americe, ve východní Austrálii, východní Africe i Karibiku došlo k dramatickému masovému úhynu a někdy i vymření řady druhů žab. Původ onemocnění přitom stále není úplně jasný. Buď jde o nový patogen, nebo starý patogen s novou chutí k zabíjení.

Batrachochytrium napadá kůži obojživelníků a rozvrací jejich osmotickou regulaci. Výsledkem je nerovnováha tělních tekutin, která vede k selhávání orgánů a často i ke smrti. Úmrtnost infikovaných obojživelníků se liší druh od druhu a závisí na řadě různých faktorů, především na intenzitě promoření patogenem. Obecně ale bývá dost hrozná, až zcela likvidační. Tahle šílená nemoc řádila i v Panamě. Dostala se tam v roce 2004 a mnoho druhů žab tam naprosto zdecimovala. Mezi jejími oběťmi je například atelopus proměnlivý, který je nyní kriticky ohrožený, nebo pralesnička panamská. Tristní stav obojživelníků v Panamě průběžně potvrzují výzkumy v terénu.

Vědci ale obojživelníky v Panamě sledují dál. A nedávno zjistili pozoruhodnou věc. Jamie Voyles z Nevadské univerzity v Renu a její kolegové přišli na to, že 9 ze 12 druhů, pro které mají spolehlivá data, se ve skutečnosti postupně vzpamatovává z nejhoršího. Tohle vlilo vědcům i milovníkům obojživelníkům novou naději do žil. Jak k tomu mohlo dojít? Průzkum obojživelníků ukazuje, že infekce batrachochytria je stále přítomná. A je také stále stejně vražedná. Potvrzují to porovnání původních a dnešních vzorků batrachochytrií. Růstová rychlost patogenu se nezměnila, stejně jako jejich nebezpečnost pro žáby. Stejná je i jejich sekvence DNA. Takže vše ukazuje na to, že do boje žab o přežití vložila evoluce. Vyvíjí se u nich rezistence na chytridiomykózu. Je pravda, že ve studované oblasti žilo původně asi 70 druhů žab, z nichž bylo infekcí zasaženo asi 50. Devět druhů žab tedy není nijak zvlášť mnoho, ale za daných okolností je to i tak skvělá zpráva.

Zatím nevíme, jak rezistence žab proti devastující infekci funguje. Rovněž je jasné, že batrachochytrium není jediným problémem, s nímž se žáby v dnešním světě musejí vyrovnat. Existují i další nebezpečné choroby. Velkým rizikem je postupná ztráta vhodných biotopů, stejně jako ztráta genetické diverzity, která mizí při masových úhynech. Rozhodně je ale vidět, že malé žáby neprodají svou kůži lacino.

Zdroj: www.osel.cz, primární zdroj New Scientist 29. 3. 2018, Science 359: 1517-1519, ilustrační foto (Rosněnka středoamerická, Panama), autor: Douglas Woodhams / Smithsonian Tropical Research Institute.

.