Jednou z cest, jak účelněji zadržet vodu v krajině, je snížit teploty povrchu půdy na našich polích, což by vedlo k poklesu tzv. evapotranspirace. Vyplynulo to z prezentace Petry Hesslerové z ENKI, o.p.s. Třeboň, přednesené nedávno na semináři v parlamentu na téma sucho.

Evapotranspirace je fyzikální proces, kterým se voda z kapalného či tuhého stavu přeměňuje na vodní páru. Termín evapotranspirace vznikl spojením slov evaporace (výpar z půdního nebo vodního povrchu nezakrytého vegetací) a transpirace (výdej vody z vegetace) a vyjadřuje se jako vrstva vody v milimetrech, která se za určitý čas uvolní do atmosféry.

Evapotranspirace sice ochlazuje krajinu, ale zároveň jí zbavuje přeměnou na vodní páru značného množství vody. Vysoké teploty povrchu půdy na polích, zvláště na polích bez vegetace, tak způsobují nemalé ztráty vody vzestupným prouděním vzduchu. Pokud by v krajině bylo více vodních ploch nebo byla ve větší míře pokryta rostoucí vegetací, voda by se prostřednictvím evapotranspirace tolik neodpařovala a zůstávala by v půdě. Rozdíl teplot v krajině, který vyplývá z termovizních snímků, je přitom značný. Zatímco teplota asfaltu v létě činila na modelovém snímku 49 stupňů Celsia, na posečené louce byla ve stejném okamžiku teplota 42,5 stupně Celsia, v porostech řídké vegetace 36 stupňů Celsia, na mokré louce 29 stupňů Celsia a ve vodě 26 stupňů Celsia.

Teplý vzduch vznikající nad teplým povrchem přitom krajinu více vysušuje – vzduch o teplotě 25 stupňů Celsia obsahuje podle výzkumů ENKI v průměru 22 gramů vodní páry v kubíku vody, vzduch o teplotě 40 stupňů Celsia ale více než dvojnásobek – tedy 50 gramů vodní páry v kubíku vody. Pokles evapotranspirace o jeden milimetr by přitom znamenal, že se z hektaru půdy denně nevypaří milion litrů vody.

Na vodou nasycených půdách dosahuje hodnota evapotranspirace 10 až 15 milimetrů denně.

Naše voda, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová