Za jednoznačně nejdůležitější nástroj pro řešení následků sucha v oblasti zásobování obyvatel pitnou vodou lze považovat další budování a propojování vodárenských soustav. Na semináři „Suché období 2014 – 2017 – vyhodnocení, dopady a opatření“ to uvedl ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR Oldřich Vlasák.

Prezentace z uvedeného semináře shrnuje sborník, o kterém jsme již na portálu Naše voda informovali. Ten obsahuje také prezentaci ředitele Vlasáka, kterou ve zkrácené verzi uvádíme:

Velké provozovatelské i vlastnické společnosti se v roce 2015 ve většině případů potýkaly
s nepříznivými dopady sucha. K výraznému omezení dodávek surové vody pro výrobu vody pitné ani k zhoršení kvality této vody nedošlo. Za největší problém se ukazují mělké, málo vydatné individuální zdroje podzemních vod, které co do stability zajištění dodávek pitné vody pro obyvatelstvo představují jeden z nejméně spolehlivých zdrojů. Jednotlivé provozovatelské společnosti v některých případech zaznamenaly zvýšené provozní náklady na výrobu vody pitné, v naprosté většině případů ji však nejsou schopny přesně vyčíslit. Jedním z prvotních důsledků negativních projevů sucha je zvýšení spotřeby pitné vody obyvatelstvem, což s částečným omezením zdrojů surové vody může přinášet provozní potíže.
Také v případě čištění odpadních vod byl zaznamenán významný vliv negativních projevů sucha v roce 2015. Na většině ČOV provozovaných respondenty interního šetření SOVAK ČR bylo zaznamenáno nižší hydraulické zatížení při zvýšení koncentrací sledovaných látek v přitékající odpadní vodě, především fosforu. S tím souvisí i v některých případech výrazné snížení objemu čištěné odpadní vody. Zvýšení provozních nákladů na čištění odpadních vod v souvislosti se suchem nebylo ve většině případů pozorováno, či jej jednotliví provozovatelé nejsou schopni vyčíslit. Za pozornost stojí problematika prodlužování doby zdržení odpadní vody v stokové síti, kdy dochází ke kvalitativním změnám odpadní vody, především zvyšování koncentrací jednotlivých ukazatelů znečištění a tím spojené vyšší nároky na čištění odpadních vod. Současně dochází v době snížených nátoků na ČOV k rychlejšímu zanášení všech prvků stokových sítí, které s sebou přináší řadu provozních problémů a nákladů. Nabízí se otázka v takto exponovaném období jímat vyčištěnou odpadní vodu a opět ji přečerpávat zpět do stokové sítě za účelem zvýšení průtoků, snížení rychlosti zanášení stokových sítí a omezení kvalitativního složení odpadních vod.

Nejen z tohoto interního šetření vyplývá, že základním nástrojem, jak čelit nepříznivým následkům sucha do budoucna je další napojování jednotlivých obcí a měst na větší vodárenské celky a páteřní vodohospodářskou infrastrukturu. S nepříznivými následku sucha se totiž daleko lépe dokáže vypořádat velká provozní či vlastnická společnost, která má k dispozici nejen více zdrojů vod pro výrobu vody pitné, úpraven vod, odpovídající technické zázemí a vybavení, ale i zkušené a kvalifikované pracovníky (technici, technologové, vodohospodáři atd.), kteří dokáží lépe zvládnout nepříznivé podmínky pro řádný provoz vodovodů a kanalizací. Naprosto zásadní se pak ukazuje systém propojených vodárenských celků, které lépe dokáží čelit případným výpadkům lokálních zdrojů vod.

V současné době se na území České republiky nachází deset vodárenských soustav, které zásobují vodou přes 3 miliony obyvatel ČR a dále desítky oblastních nebo regionálních skupinových vodovodů. Tato páteřní vodohospodářská infrastruktura byla vybudována v šedesátých až sedmdesátých letech minulého století, jejichž životnost v současné době končí nebo skončí v nejbližších letech. To znamená, že s nutnými investicemi je třeba počítat v horizontu nejbližších pěti let. Při transformaci odvětví došlo i k dělení majetku této páteřní infrastruktury mezi jednotlivé vlastníky vodohospodářské infrastruktury. Často došlo k situaci, že relativně malá společnost vlastněná městem či obcí má ve svém vlastnictví i značnou část této páteřní infrastruktury, na jejíž obnovu nemá možnost vzhledem k výši plateb za vodné a stočné vygenerovat dostatečné prostředky. Pokud má být zachována funkčnost této klíčové páteřní infrastruktury, bude nutné v mnoha případech zajistit financování její obnovy i jiným způsobem, než jen z prostředků získaných z plateb za vodné a stočné. Role státu je zde nezastupitelná.

Jedním z navrhovaných a postupně realizovaných opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha je podpora budování lokálních vrtů a studní k zpřístupnění místních zdrojů podzemních vod jako zdroj vody pitné. Budování těchto zdrojů pitné vody lze ale podporovat pouze tam, kde není jiné možnosti, jak zajistit zásobování obyvatel pitnou vodou. V lokalitách, které jsou v dosahu páteřní infrastruktury, by se přednostně mělo řešit zásobování obyvatelstva pitnou vodou právě z této páteřní sítě a lokální zdroje podzemních vod využívat jen jako alternativní zdroje pitné vody. V mnoha lokalitách, které jsou již dnes napojeny na vybudovanou páteřní infrastrukturu, jsme ale svědky opačné situace, kdy jednotlivé obce z ekonomických důvodů (náklady na úpravu pitné vody z místního podzemního zdroje jsou nižší než pitná voda distribuovaná ze skupinového vodovodu) řeší zásobování pitnou vodou převážně z vlastních podzemních zdrojů a páteřní infrastrukturu využívají jen v případě snížení vydatnosti těchto zdrojů v období sucha. Při zásobování obyvatel pitnou vodou je ale nutné vzít v potaz nejen cenu za 1 m3, ale i odolnost celého systému vůči projevům sucha. Z tohoto důvodu lze považovat za nutné nejen budování a propojování vodárenských soustav, ale i jejich následné plnohodnotné využívání i v období relativního dostatku vody. V opačném případě nelze dlouhodobě efektivně a ekonomicky tyto vodárenské soustavy provozovat.

Naše voda dle sborníku ze semináře „Suché období 2014 – 2017 – vyhodnocení, dopady a opatření“, ilustrační foto (přivaděč vody) Naše voda – Nina Havlová