Na první pohled se zdá, že stále ještě probíhající nejdůležitější tuzemská zemědělská výstava Země živitelka v Českých Budějovicích se zabývá zejména bilancí letošní úrody a ztrát. Důležitější ale je, že se na ní domlouvají konkrétní kroky, jak snížit dopady projevů sucha.

Dlužno přitom zdůraznit, že jde veskrze o kroky správné, jejichž naplnění pomůže jak české krajině, tak na ní hospodařícím zemědělcům, a je jen škoda, že se o nich veřejnost zatím mnoho nedozvěděla. Snad kromě toho, že ministr zemědělství Miroslav Toman na Zemi živitelce několikrát zopakoval svůj úmysl zjednodušit, nebo v případě budování či obnově rybníku na vlastním pozemku zcela vyloučit stavební řízení, které je v současné době při výstavbě rybníku nutné absolvovat. Byrokracie spojená se stavebním řízením je totiž hlavní překážkou při cíleném návratu těchto drobných vodních ploch do krajiny, a proto také příliš rybníků nevzniká.

Nejen to ale na Zemi živitelce zaznělo. Generální konsenzus mezi dotčenými orgány panuje i ve změně zdanění zemědělských pozemků, spadajících mezi „ostatní plochy“, z nichž se v současné době odvádí až pětinásobně vyšší daň, než ze zemědělsky využívaných polí. To v praxi znamená, že hospodařícím zemědělcům vzniká formou daně na „ostatních plochách“ ztráta, ačkoli pro krajinu a zadržování vody jsou takové plochy přínosem. Nyní to vypadá, že daňové znevýhodnění padne – a to je dobře.

Naopak dotačně zvýhodněny by měly být, jak Toman také uvedl, takzvané krajinné prvky, což jsou různé remízky, aleje, travnaté údolnice nebo mokřady, což jsou opět plochy, které zvyšují pestrost krajiny, rozčleňují jí na menší celky a napomáhají tak zadržování vody v krajině včetně toho, že omezují odpar vody ze zemědělské půdy. Ministr zemědělství připustil i cílené zmenšování současných rozsáhlých ploch polí, což je téměř pionýrský počin za situace, kdy průmysloví zemědělci hájí stávající „velké širé rodné lány“.

Kromě toho připravuje Ministerstvo zemědělství změnu metodiky při realizaci komplexních pozemkových úprav s tím, že hlavní prioritou při nich bude voda ve všech svých podobách. Voda by dokonce mohla být označena za nejvyšší veřejný zájem v Ústavě ČR, což je sice opatření především deklarativní, ale na druhou stranu vyjadřující vztah společnosti k této životadárné tekutině.  Pokud se pak ještě týká krajiny jako takové a možných budoucích dotačních programů, diskutovalo se na Zemi živitelce poprvé skutečně vážně o souboru opatření, které předchozí vedení resortu odmítlo notifikovat (nechat si schválit navrhovaná pravidla) v Bruselu, a která jsou odborné veřejnosti známa pod pojmem agrolesnické systémy.

Veškeré uvedené kroky, jejichž uvedení do praxe může být velmi rychlé, lze přitom označit za systémová opatření, která se v zemědělství a v podnikání v krajině obecně v naší zemi zatím neuplatňují. Právě v krajině a její struktuře lze ale hledat základ pro potřebné zvýšení retenční schopnosti (schopnosti zadržet a zastavit vodu) zemědělské, ale i lesnické a jakékoli půdy. Je přitom zřejmé, že dlouhá období bez srážek, ještě navíc v jarních a letních měsících doprovázená vysokými teplotami, musí na krajinu a hospodaření v ní nějaké dopady mít. Před projevy sucha tedy nelze uniknout – lze ale zmírnit jeho následky. A v tomto smyslu se začíná blýskat na lepší časy.

Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová