Již 85 let letos uplynulo od soutěže na novou čistírnu odpadních vod, která měla nahradit v té době již zastaralou čistírnu odpadních vod v Bubenči. Informoval o tom dnes historik společnosti Pražské vodovody a kanalizace (PVK) Jaroslav Jásek.

Bubenečská čistírna, navržená známým vodárenským konstruktérem Williamem Heerlein Lindleyem a dokončená v roce 1906, po první světové válce přestávala rostoucí Praze stačit. Její technologie nestačila na vzrůstající objem splašků, které Lindleyova kanalizace přiváděla, a forma čištění pomocí prosté mechanické sedimentace kalů nebyla v této době již dostačující. V roce 1933 proto město a Kanalizační kancelář přistoupili k vypsání soutěže na novou čistírnu. Ve 20. letech sice vznikly tři jiné projekty – dva umisťovaly novou čistírnu do Řeže a jeden na Císařský ostrov. Protože se odborná veřejnost nedokázala rozhodnout, který projekt vybrat, vypsala raději zmíněnou soutěž.

Soutěž byla vypsána dne 2. května 1933 a ukončena k 15. březnu 1934. Na jejím konci se sešlo patnáct soutěžních projektů – třináct soutěžních a dva podané mimo soutěž, což celou komisi zaskočilo a prodloužilo její rozhodnutí na celý rok. První cena nakonec udělena nebyla, pouze dvě druhé, jedna třetí a řada dalších projektů byla zakoupena. Všechny projekty přitom alespoň částečně splašky čistily biologickým čištěním, až na výjimky většinou aktivací kalu.

Všechny tři první projekty, „Dorr“ a „Čistá půda“ na druhém místě a „Roztoky“ na místě třetím, umisťovaly čistírnu mimo Prahu. „Dorr“ do Podhoří, „Čistá půda“ na již zakoupené pozemky v Řeži a „Roztoky“ do Roztok u Prahy. Stejně tak všechny tři používaly umělou biologickou aktivaci kalu, lišily se jen použitou technologií. Další projekty používaly i jiných způsobů, např. přirozené biologické čištění pomocí závlah zemědělské půdy, či pomocí soustavy biologických rybníčků. Projekt „Hygiena 3“ přišel s revoluční myšlenkou na čištění vody pomocí elektrolýzy, nicméně se ukázalo, že by spotřeba hliníku na elektrodách byla příliš drahá. Projekt byl ale pro svoji originalitu i tak zakoupen.

Soutěž nakonec řešení jak naložit s novou čistírnou nepřineslo. I přes určité úspěchy v podobě nových projektů se nakonec město nedokázalo rozhodnout, kam čistírnu umístit. Během druhé světové války došlo k přesunům projektu mezi Řeží a Císařským ostrovem, kam byla nakonec čistírna i umístěna ve finálním projektu v 50. Letech – na pozemcích v Řeži je dnes umístěn ústav jaderné fyziky. K  dokončení a oficiálnímu spuštění nové čistírny došlo až v roce 1965 a původní čistírna tak fungovala celých 60 let s původním vybavením z počátku 20. století.

V současné době provozují PVK Ústřední čistírnu odpadních vod a dvacet pobočných čistíren. Celková délka kanalizační sítě v Praze je 3 689 kilometrů a k tomu je 989 kilometrů kanalizačních přípojek.

Zdroj a foto: PVK