Zejména v poslední době je veřejnost tak často zahlcována sliby politiků o tom, jak budou řešit a vyřeší lepší zadržování vody v krajině, až se vnucuje otázka, kolik z nich je z kategorie známého hesla „slibem neurazíš“.

Jsou však ale i takové, které se kupodivu docela operativně plní. Jedním z nemnohých příkladů je slib ministra zemědělství Miroslava Tomana, který prakticky hned po svém nástupu do funkce deklaroval usnadnění procesu obnovy a budování rybníků zásadním snížením byrokracie, spojené s obnovou a budováním, které vycházejí ze stavebního zákona. Komplikované stavební řízení bylo totiž (a ještě stále je) zásadní překážkou pro všechny, kdo se o takové akce chtěli pokoušet. Faktickým výsledkem pak bylo, že většina obnovovatelů a budovatelů rybníků byla hned na počátku od takového kroku, když se dozvěděli, jaké martyrium je čeká, odrazena.

To se ale v dohledné době změní. V poslanecké sněmovně byl totiž již podán návrh poslanců na vydání zákona, kterým se mění stavební zákon a vodní zákon. Dle tohoto návrhu totiž postačí „k terénním úpravám sloužícím k zadržování vody v krajině do 1,5 m hloubky o výměře do 20 000 m2 územní souhlas a stavební povolení a ohlášení stavebnímu úřadu nebude vyžadováno. Územní souhlas postačí rovněž pro případ vodních děl do plochy 20 000 m2 s výškou hráze do 1,5 m, která slouží ke vzdouvání a akumulaci vod a která nepodléhají technickobezpečnostnímu dohledu nebo splňují kritéria pro zařazení do IV. kategorie technickobezpečnostního dohledu podle vodního zákona. K provedení těchto vodních děl postačí ohlášení vodoprávnímu úřadu“.

Zmiňovanou novelu najdou zájemci v dokumentech parlamentu pod Sněmovním tiskem 321/0, jako návrh, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Z důvodové zprávy k novele přitom mimo jiné vyplývá, že „navrhované terénní úpravy sloužící k zadržování vody v krajině a vymezená malá vodní díla budou vytvářet prohlubně naplněné vodou, které budou jedním z opatření pro zachování biologické rozmanitosti krajiny a posílí následně vznik mokřadů sukcesí břehové vegetace. Je zde reálný předpoklad navázání významného množství vzácných a ohrožených druhů organismů a plnění řady ekosystémových služeb, zejména pak ke zpomalení odtoku vody z území. S tím úzce souvisí zachycení a transformace živin z transportovaného znečištění z plošných zdrojů. Stejně jako mokřady podpoří proces fixace uhlíku v sedimentech a posílí proces krátkého koloběhu vody. Pozitivním ovlivněním mikropodmínek v okolí přispějí ke snížení teploty povrchu půdy. To vše představuje významné ekologické stabilizační prvky v krajině, a proto není pro realizaci uvedených terénních úprav vyžadováno závazné stanovisko orgánu ochrany přírody, neboť se jedná o aktivity k podpoře na vodu vázaných ekosystémů.

Výjimka z tohoto pravidla se navrhuje pouze u záměrů umisťovaných ve zvláště chráněných územích podle části třetí nebo čtvrté zákona o ochraně přírody a krajiny (tzn. ve zvláště chráněných územích nebo územích chráněných v systému soustavy NATURA 2000). Zároveň se zavádí výjimka z omezení zakotveného v § 96 odst. 1 ve větě první stavebního zákona, protože terénní úpravy a vymezená malá vodní díla budou typicky realizována mimo zastavěné území nebo mimo zastavitelnou plochu, tj. ve volné krajině. Omezení přípustnosti existence uvedených staveb a terénních úprav pouze na zastavěné území nebo zastavitelnou plochu by prakticky znemožnilo jejich realizaci a nevedlo by k naplnění účelu navrhovaného zákona“.

Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová