Ačkoli dlouhodobé předpovědi počasí jsou stále ještě pro kohokoli na světě věštěním z křišťálové koule, „modří už vědí“. Což je bohužel nejen slogan z někdejší televizní soutěže pro dětské týmy, ale i sdělení z řady prognóz, která se vyrojily po několika teplých dnech v polovině letošního února.

Nejzásadnější z nich je přitom závěr studie britské meteorologické společnosti Met Office, podle níž „ může už v následujících pěti letech vystoupat průměrná teplota na planetě Zemi o 1,5 °C oproti hodnotám z dob před průmyslovou revolucí“, a vůbec nejvíc titulek článku, který už rovnou konstatuje, že „nás čeká nejteplejší rok v historii“. Nic takové ovšem studie Met Office neuvádí, a ve vztahu k příštím pěti letům má pak jít o „desetiprocentní šanci“. Jinými slovy o žádnou, neboť v meteorologii se za určitou míru pravděpodobnosti považuje pravděpodobnost šedesátiprocentní.

Samozřejmě nelze vyloučit, že i letos bude v porovnání s dlouhodobým průměrem v naší zemi tepleji, což ovšem mimochodem nutně neznamená, že bude automaticky také „sušeji“. Ostatně, nejvíce srážek na planetě je na řadě míst s vysokými teplotami, například v tropických deštných pralesech. To ovšem není případ ČR, s lesy ale potenciální rizika sucha souvisí zrovna letos více, než si mnozí myslí. Aktuální stav vodní bilance v ČR vzbuzuje přitom na první pohled optimismus. Po dobu delší než měsíc se díky letošním přívalům sběhu držely (a místy stále drží) zásoby vody ve sněhu na trojnásobku oproti roku loňskému, navíc je zatím dosavadní průběh zimy optimální i pro doplňování zásob podzemních díky střídání chladnějších období se sněhovou nadílkou a teplejších dnů, kdy část napadaného sněhu odtává. Jásat ale samozřejmě nelze.

Zatím se totiž pouze doplnily povrchové vody v našich přehradách. V některých lokalitách bylo dokonce nutné vodu částečně upouštět jako prevenci vůči opačnému extrému – lokálním povodním. Důležitější ale je to, co není na pohled vidět – totiž hladiny vod podzemních. Podle Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) se sice v některých oblastech (Labe, Orlice, část Sázavy, Bečvy střední Morava) stav podzemních vod mírně zlepšil, ale také i zhoršil (Lužnice, horní Ohře, Smědá a další). Z hlediska hydrologického sucha pak byl podle údajů ČHMÚ koncem první únorové dekády zhruba na 65 procentech území „normální stav“. Pokud by přitom příznivé počasí pokračovalo, a po současném oteplení ještě připadl a následně postupně odtál nějaký další sníh, mohla a měla by se situace ještě dále zlepšit. Předpokládat ale, že se zejména podzemní vody po několikaletém deficitu na normální stav v průběhu letoška doplní, je ale téměř nemožné.

V historické minulosti se přitom dokázaly i stavy podzemních vod doplnit poměrně rychle, i za jediný rok. To ovšem mluvíme o stavu, kdy byla krajina daleko méně než v současnosti industrializovaná, kdy nebyly rozorány mezi a z krajiny odstraněny krajinné prvky a kdy bylo životní prostředí méně kontaminováno, než dnes. Jak už ale bylo naznačeno, do vodní bilance ČR v letošním roce promluví zásadním způsobem následky loňské kůrovcové kalamity. Kvůli ní byly odlesněny rozsáhlé plochy lesních porostů, a i díky tomu, že na potřebné opětné zalesnění nejsou ani peníze, ani vhodné sazenice, budou vzniklé holiny v krajině přetrvávat dále, než je to pro vodní bilanci vhodné. Že přitom les zadržuje vodu, je (doufejme) známo již školákům z prvního stupně základních škol. Jenže holiny vodu nezadrží a v novele lesního zákona se navíc navrhuje, že doba pro povinné zalesnění se má prodloužit na pět let. I kdyže tak bude třeba letos více než v posledních letech pršet, nemusí k poklesu rizik sucha vůbec dojít a lokálně se dokonce může situace oproti loňskému roku zhoršit. Možná i to by měli mít na paměti naši zákonodárci, až budou diskutovat nad peticí za zdravé lesy, kterou iniciovalo Sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů ČR. Nepůjde přitom totiž jen o lesy, ale také o vodu. Bez ohledu na to, jestli bude letošek nejteplejší, nebo ne.

Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová