Jen jednou za dva roky probíhá v ČR vodohospodářský veletrh VODOVODY – KANALIZACE (VOD-KA). Což ale zároveň znamená, že jde o rozsáhlou reprezentativní akci, jejíž výstupy by měla vnímat nejen odborná, ale i laická veřejnost.

Vývoj počasí v posledních letech, především pak nedostatek vláhy z dešťů, razantně zvýšil zájem společnosti o budoucí zajištění zdrojů pitné vody v naší zemi, a jako vždy, když jde o společensky atraktivní téma, ujímají se zpráv, návrhů řešení, prezentace technologií či s tématem souvisejících potenciálních změn v legislativě i ti, kteří se o tuto oblast v minulosti nezajímali, případně šířili spíše zavádějící zprávy než informace o skutečných problémech a výzvách v tomto oboru. Velmi rozsáhlý odborný rozměr veletrhu je nicméně příležitostí, jak veřejnosti problematiku vodovodů a kanalizací vysvětlit, přiblížit a také rozlišit, co je v oboru podstatné, a co ne.

Je proto trochu škoda, že kromě slavnostního zahájení, které se i v minulosti odehrávalo za účasti médií, nepočítá program veletrhu s nějakou další akcí pro novináře. Celou řadu prezentací nabízejí jen jednotliví vystavovatelé, což lze ale zahrnout právě mezi odborné informace a možnost předat vlastní zkušenosti dalším lidem z oboru. Daleko důležitější ale předat srozumitelnou formou zkušenosti oboru nevodohospodářské veřejnosti, což ale sám akt zahájení nedokáže splnit, neboť jeho náplní jsou (a jinak tomu vlastně ani nemůže být) spíše informace obecné.

Je zcela jistě velkým úspěchem, že se o obor v poslední době zajímají nejvyšší představitelé státu, včetně premiéra ČR. Otázkou ale je, jak bude prostřednictvím různých politických rádců téma vodohospodářství uchopeno, neboť ve veřejnosti přetrvává celá řada mýtů, včetně potřeby „navracet vodu do českých rukou“, kde ovšem vždy byla, je a bude. Nezbývá než doufat, že k osvětě veřejnosti i našich politiků konference VODOVODY-KANALIZACE přispěje, záležet ale bude docela hodně na mediální prezentaci akce, a to pokud možno v režimu on-line. Skutečné priority oboru jsou totiž často trochu jinde, než je jejich mediální obraz. Namátkou lze jmenovat třeba zpracování a využití vodárenských kalů, obnova a budování páteřní vodohospodářské sítě, potřeba oborové generační výměny či přínosy a rizika nových vodárenských technologií. Uvidíme, nakolik se tato témata promítnou do informací o průběhu a výstupech konference v centrálních médiích. Lze se však obávat, že příliš ne.

Petr Havel