Geologická historie naší planety je sice z lidského úhlu pohledu velmi dlouhá a pozvolná, to ale neznamená, že by byla méně dramatická a divoká. Tektonické desky majestátně plují po nezměrném oceánu roztavených hornin a srážejí se s neuvěřitelnou silou. K nebi při tom rostou nová pohoří a staré kontinenty mizí v hlubinách, kde jejich pozůstatky spočívají dodnes.

Jak přitom připomíná populárně – vědecký server osel.cz., kontinenty se během historie mění a vyvíjejí. Někdy se stane, že se celý kontinent nebo jeho podstatná část ztratí v hlubinách, téměř beze stopy. Stalo se to i kontinentu, které mu dnes říkají Velká Adrie (nebo třeba Velký Jadran, anglicky Greater Adria). Tento kontinent se na Zemi objevil asi před 240 miliony let, čili v období triasu, když se odlomil od rozpadajícího se jižního superkontinentu Gondwana. Společně s Velkou Adrií tehdy z Gondwany vznikly nám důvěrně známé kontinenty, jako jsou Afrika, Antarktida, jižní Amerika nebo Austrálie.

Napínavou historii Velké Adrie nedávno na základě mnohaletého sběru vzorků a výzkumu zpracoval tým, který vedl nizozemský geolog Douwe van Hinsbergen z Universiteit Utrecht. Tenhle kontinent byl docela velký, asi jako dnešní Grónsko. Rozkládal se zhruba od dnešních Alp až k Íránu. Podle van Hinsbergena to zřejmě nebyla souvislá pevnina, ale spíše mohutný řetězec ostrovů či souostroví. Prý to byla skvělá oblast pro potápěče, pokud by je neodradilo horké druhohorní moře, plné hladových monster.

Země je pokrytá velikými tektonickými deskami, které nesou jak kontinenty, tak i oceány, a pozvolna plují v nezměrné mase roztavených hornin zemského pláště. Velká Adrie náležela k Africké tektonické desce, zároveň ale nebyla součástí kontinentu Afriky, od kterého ji odděloval oceán. Ztracený kontinent se přitom pohyboval vstříc Eurasijské desce.

Asi před 120 až 100 miliony let, tedy v období křídy, došlo ke kontinentálnímu dramatu. Velká Adrie se srazila s jižní stranou Eurasijské desky a začala se zanořovat pod ní. Takové věci se při pohybu tektonických desek stávají. Jenomže v tomto případě byly některé horniny Velké Adrie dost lehké a kontinent se z velké části hned nezanořil do hlubin zemského pláště. Namísto tohoto zůstávaly kusy Velké Adrie těsně pod Eurasijskou deskou a nesmírné tlaky při pohybu tektonických desek je mačkaly. Bylo to při rychlosti jen pár centimetrů za rok, důsledky takových pohybů jsou ale omračující.

Toto zmačkání Velké Adrie vytvořilo pásy pohoří na jihu Evropy a v oblasti Středomoří, od Pyrenejí, přes Alpy a Karpaty, až po Kavkaz a Taurus. V dnešní době jsou jedinými viditelnými pozůstatky Velké Adrie vápence a další horniny v pohořích jižní Evropy a západní Asie. Nacházejí se ve více než 30 zemích. Pro geology to ale nejsou jediné důkazy existence Velké Adrie. Analýzy seismických vln ukazují, že se kusy ztracené Velké Adrie dnes nacházejí v hloubce až 1500 kilometrů pod zemským povrchem. Pod jižní částí Evropy máme ponořený kontinent.

Zdroj: www.osel.cz., Literatura: Live Science 11. 9. 2019, ilustrační grafika (velká Adrie v dobách své slávy), autor: Douwe van Hinsbergen