Česko patří v kvalitě pitné vody v Evropě k průměru, nikoli ke špičce. Je třeba zvýšit odbornost provozovatelů vodovodů a zlepšit mikrobiální kvalitu vody, tedy omezit vedlejší produkty z dezinfekce vody.

K tomu nepomůže zpřísnění předpisů, ale tlak spotřebitelů, uvedl v Senátu na semináři věnovaném zajištění pitné vody František Kožíšek ze Státního zdravotního ústavu. „Kvalitu vody neohrožují zastaralé předpisy, mikroplasty, pesticidy, hormony. Spotřebitele ohrožují vedlejší produkty z dezinfekce vody chlorem a způsob, kterým malí provozovatelé provozují vodovody,“ řekl Kožíšek.

I když je podle Kožíška míra trihalogenmetanů, tedy vedlejších produktů dezinfekce, v Česku mnohem nižší než evropská norma 100 mikrogramů na litr, nelze se s tím smířit. Uvedené látky způsobují například nádory močového měchýře. Podle něj by měli mít na snížení těchto látek zájem provozovatelé vodovodů. Zejména těm menším ale chybí dostatečná odbornost, uvedl Kožíšek ve shodě s dalšími experty.

Mark Rieder z Českého hydrometeorologického ústavu poukázal na nedostatek zásob pitné vody. Vliv na to má podle něj dlouhotrvající nedostatek srážek a také to, že se průměrná roční teplota zvýšila z osmi na více než devět stupňů Celsia. Suchá léta podle Riedera zažilo Česko už pátým rokem v řadě, zatímco v minulosti to bývaly nejvýše tři roky po sobě.

„Srážkový deficit se začíná projevovat už i u hlubokých vrtů dramatičtěji než v minulosti,“ uvedl Rieder. Obecně použitelný recept, jak tomu čelit, podle Riedera není. „Žádné univerzální řešení není a ani existovat nebude,“ řekl. Další experti zmiňovali zejména recyklaci použitých vod jako cestu k úsporám pitné vody a jako opatření proti suchu.

Zdroj: ČTK, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová