Přestože se na stránkách portálu Naše voda snažíme po mnoho let upozorňovat na rizika atomizace vodohospodářství v ČR na základě vyjádření řady odborníků i konkrétních dat, politici a státní úředníci začínají jako fatální problém oboru vnímat atomizaci až v poslední době.

Bohužel, v mnoha lokalitách už díky tomu došlo ke zbytečným investicím, zbytečným politickým i osobním konfliktům a také k nevratným či obtížně vratným krokům v budování vodohospodářské infrastruktury. Vše nakonec stejně zaplatí obyvatelé ČR na daních nebo cenách vodného a stočného, a spolu s nimi zaplatí i kariéru samozvaných spasitelů lidstva nabízejících společnosti řešení kalkulující s neznalostí problematiky a oboru – tedy řešení populistická. Je nejvyšší čas si to uvědomit.

Zmiňovaný posun ve vnímání nežádoucího trendu drobení a osamostatňování se malých aglomerací v oblasti vodohospodářství (atomizaci) bylo mimo jiné možné zaznamenat na letošní listopadové konferenci „Provoz vodovodů a kanalizací“, přestože s konferencí spojené setkání s novináři se neslo díky novinářských dotazům pouze v duchu vývoje cen vodného stočného v roce 2020. Na samotné konferenci ale média tradičně nebyla, zúčastnili se jí nicméně zástupci tří ministerstev, v premiéře i ministerstva financí (MF). A právě MF informovalo, že je na čase zpracovat při konstrukci cen vodného a stočného nový cenový výměr, který by „více odpovídal potřebám doby“. Finance dokonce uvažují o tom, že by obce, které v minulosti nedostatečně investovaly do obnovy vodohospodářské infrastruktury, musely na tyto účely vrátit prostředky za svých rozpočtů. Nový cenový výměr bude v platnosti zřejmě od roku 2021, přičemž Ministerstvo zemědělství zpracovává metodický návod, který bude pro obce a města definovat použití peněz na obnovu infrastruktury.

To vše v praxi znamená, že malé vodárenské soustavy nebudou schopné provozovat vodárenské služby – a na tom se kromě Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) shodují i zástupci Hospodářské komory ČR, Svazu měst a obcí ČR a fakticky i zástupci tří ministerstev (zemědělství, životního prostředí a financí). Aglomerace a menší společnosti, které zvolily či volí taktiku „vše si zajistíme sami“ tak budou mít velké legislativní i ekonomické problémy. To se logicky projeví v růstu cen vody tam, kde buď nebylo v minulosti do obnovy dostatečně investováno, případně tam, kde malá spádová oblast lokální vodohospodářské společnosti neumožní z vybraného vodného a stočného zabezpečit veškeré požadavky na čištění odpadních vod i kvalitu pitné vody, které plynou a vyplynou ze s vodou souvisejících zákonů. Ani nárůst vodného a stočného nicméně ve většině případů zajištění všech služeb s vodou spojených, prostřednictvím malých spádových území obcí či malých měst, pravděpodobně nevyřeší.

O (nejen) popisovaných rizicích ovšem představitelé obcí a měst nic netuší, případně tušit nechtějí. Vůbec přitom nejde o to, zdali budou v budoucnosti provozovat vodohospodářské služby „ti zlí ze západu“, nebo „ti hodní naši“. Jde o to, že na většinu budoucích investic nebudou menší společnosti, bez ohledu na vlastnictví, mít. A tato doba se blíží…

Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto Naše voda