Časopis DTest jsem vždy považoval za nejserióznější médium, které se systémově věnuje ochraně spotřebitele prostřednictvím testování výrobků všech možných kategorií.

Pamatuji na doby, kdy tehdejší a stále ještě současné šéfredaktorka DTestu Ida Rozová zcela pionýrsky prošlapávala cestičky v houšti absolutní neochoty podrobit výrobky komerčních firem zkouškám, zda-li výrobci dodržují všechny postupy dané zákony, zdali s námi nemanipulují, ba dokonce zda neohrožují naše zdraví. DTest byl v tomto smyslu první, dávno před testy deníku Mladá fronta Dnes a dalšími médii, které v testování zboží našly atraktivní téma vhodné pro zvýšení čtenosti, poslechovosti či u televizí sledovanosti.

Bohužel se zdá, že zejména po propojení DTestu s televizními pořady a příchodu spolupracovníků, jejichž cílem není primárně osvěta spotřebitele, ale právě ono zvýšení čtenosti, poslechovosti a sledovanosti, dochází při prezentaci výsledků kontrol k prezentacím, které neobsahují pro spotřebitele, ale i pro image příslušných výrobců, podstatné širší souvislosti. Naposledy se tak stalo při zveřejnění výsledků kontrol složení masa pstruhů produkovaných českými rybáři. Reakci jednoho z dotčených podniků – Pstruhařství mlýny, které kategoricky odmítlo a doložilo, že v tomto podniku se látky nalezené v masu pstruhů nepoužívají, portál Naše voda zveřejnil. Byli jsme ale jediní, centrální média, zdá se, nemají o postoj dotčené a poškozené strany zájem.

Je přitom zřejmé, že se rizikové látky mohly v produktech Rybářství mlýny vyskytnout, a to díky subdodávkám ryb od jiných rybářských subjektů. Tuto možnost ovšem reportáže vycházející ze zjištění DTestu vůbec nezmínily, takže dopad zjištění nese někdo, kdo problém přímo nezavinil.

Obdobně se před několika měsíci opomnělo ve výsledcích testů kuřat zjišťující přítomnost rizikových salmonel napsat, že testovaná kuřata byla zakoupena v tržní síti a při prezentaci výsledků byli jmenováni pouze jejich výrobci. Také ti následně prokázali, že vina není na jejich straně, punc potravinářského zločince jim už ale samozřejmě zůstal. Přitom je zcela jasné, že při transportu kuřat od výrobce v případě, že třeba jen na chvíli nejsou dodrženy teplotní podmínky, nebo při skladování na prodejnách, jsou právě tohle riziková místa, kde může k pomnožení salmonel dojít.

Netřeba dodávat, že při plošném zveřejnění výsledků kontrol jakýchkoli potravin, z nichž každá je nahraditelná produkcí od jiného výrobce, mohou být takové údaje pro podnik, který se nějak provinil, zcela likvidační. Pokud přitom jde o skutečného viníka, je to asi v pořádku. Jde ale o to, aby opravdu skutečným viníkem byl – což znamená při prezentaci výsledků kontrol uvádět korektní a souvislosti popisující údaje.

„Přežili jsme zničující povodně roku 2002, likvidační infekční nákazu VHS roku 2004, bankrotem vypadající dvojnásobnou povodeň roku 2008 (2x jsme během jednoho roku přišli o ryby) a nyní takřka vše přebíjí jediný článek, který ještě nevypovídá o pravém stavu věcí…“, uvádí v reakci na zjištění DTestu Rybářství mlýny. Bohužel, je to tak, respektive může to tak být. Ne všechna média a autoři si ovšem takové důsledky svých prezentací uvědomují.

Petr Havel