Zemědělská půda je sice cenným zdrojem, ale prohrává při střetech s průmyslem. Problému se před časem věnoval rozhovor s rektorem České zemědělské univerzity v Praze Petrem Skleničkou na portálu idnes.cz. Část rozhovoru nabízíme i čtenářům portálu Naše voda:

Proč je zábor zemědělské půdy v zájmu výstavby problém?

Protože jde o nevratný proces, v němž definitivně přicházíme o svrchní vrstvu půdy. Ta dlouhodobým zúrodňováním získala určitou přirozenou úrodnost a umožňuje tak pěstování převážně zemědělských plodin. Podmínkou každé takové výstavby je skrývka kulturní vrstvy půdy. Přicházíme tak nejen o schopnost produkce potravin, ale i o celou řadu dalších funkcí, které výstavba nemůže nahradit. Měníme tím hydrologické a ekologické charakteristiky daného místa, ale taky ráz krajiny v širším okolí.

Dobře, ale výstavba je přece také důležitá.

Je zřejmé, že stavět se musí a taky se stavět bude. Jde jen o to, abychom nastavili pravidla hry tak, aby výstavba tzv. na zelené louce, kdy dochází k nevratnému záboru zemědělské půdy, nebyla automaticky první volbou. Pravidla by měla zvýhodnit stavitele, který upřednostní tzv. brownfieldy, tedy sanaci a výstavbu na plochách s nefunkční a opuštěnou zástavbou. Pak, věřím, se tempo nevratného záboru zpomalí. Je smutné na jedné straně vidět tisíce opuštěných nefunkčních objektů po celé zemi a vedle toho skladovací a logistické komplexy nově vybudované na úrodných půdách s nápisem „k pronájmu“. Z toho je zřejmé, že systém ochrany zemědělského půdního fondu u nás nefunguje optimálně.

Podle dat Českého úřadu zeměměřického a katastrálního dlouhodobě ubývá především orná půda, jak cenný zdroj to vlastně je?

U těchto dat je třeba rozlišovat, kam nám orná půda mizí. Pokud je to díky převodu na travní porosty, tak problém nevidím, naopak to posiluje mimoprodukční funkce půdy a navíc v budoucnu, v případě nedostatku orné půdy, je možné travní porost opětovně zornit. V případě zalesnění jsou mimoprodukční funkce podpořeny ještě silněji, ale zpětný převod na ornou půdu již tak jednoduchý není. Nejhorší variantou je již zmíněná zástavba zemědělského půdního fondu. Při té dochází k definitivní likvidaci zúrodněné vrstvy půdy. Čím je společnost vyspělejší, tím šetrněji se chová ke svým přírodním zdrojům. Není možné si neobnovitelnost půdy uvědomit až v momentě, kdy jí bude nedostatek. Musíme včas nastavit taková pravidla ochrany půdy, která udrží dobré vyhlídky na zdravý a harmonický rozvoj společnosti.

Zdroj a celý článek na: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/rozhovor-sklenicka.A191205_113601_domaci_onkr, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová