Zejména z pohledu laické veřejnosti je ústavní ochrana vody jako veřejného statku chvályhodným krokem, a právě proto se politici napříč politickými stranami předháněli a předhánějí v návrzích, jak význam vody ze zákona zvýšit. Dokonce přímo v Ústavě.

Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) ale v takových návrzích vidí politický populismus a možná rizika pro zemědělce, vlastníky půdy i další skupiny občanů ČR. Posílení významu vody přímo v Ústavě nakonec odmítli právní experti v analýze pro Ministerstvo zemědělství, doporučili ale deklarovat význam vody speciálním ústavním zákonem, což se zdá být lepší řešení, než otevírat samotnou Ústavu. Zvláště v dnešní době politických ambicí zabudovat do Ústavy své osobní, lobbistické, kompetenční a legislativní cíle. Jeden z dřívějších návrhů změny Ústavy z dílny komunistické strany dokonce navrhoval zestátnění veškeré vody, což by mimochodem v důsledku znamenalo možné zásadní problémy právě pro stát, neboť ten by byl v takovém případě při vhodné argumentaci povinen kompenzovat ztráty, které někomu „státní voda“ způsobí.

Zvýšením ústavní ochrany vody nelze ovšem vyřešit ani vývoj počasí, ani potřebnou vyšší retenci vody v krajině a ani plýtvání s vodou. Ústava vodu v krajině nezadrží. Význam vody je samozřejmě neoddiskutovatelný, přístup k nakládání se zdroji vody a jejich využívání je ale primárně důsledkem vnímání „komodity voda“ v hlavách lidí a stavu a vyspělosti společnosti. To nezajistí ani specifický ústavní zákon na ochranu vody. Záležet bude samozřejmě na konkrétních formulacích, zejména pro vlastníky půdy a nemovitostí, ale třeba i pro vodohospodářské společnosti, může však představovat nemalá rizika. Nic jistě není černobílé – nadřazení veřejného zájmu voda nad veškeré další veřejné zájmy může například urychlit výstavbu některých desítky let se vlekoucích a mnohokrát na vládní úrovni odsouhlasených projektů, jako je třeba přehrada Nové Heřminovy. Nejen proto lze tak očekávat, že kolem zákona bude ještě dost emotivní diskuse. Nejde zdaleka jen o uvedenou přehradu – nadřazení veřejného zájmu voda může odblokovat i jiné projekty, kterým brání různé občanské iniciativy, což by v některých případech bylo žádoucí, v řadě jiných ale ne.

„Kromě toho ale může takový zákon ve „veřejném zájmu voda“ představovat „bianco šek“ na celou řadu kroků, včetně vyvlastňování pozemků či nemovitostí v rychlejším režimu, než je tomu nyní,“ podotýká předseda ASZ ČR Jaroslav Šebek. Nezcizitelnost vodárenských zdrojů je zase možným nástrojem na zakonzervování současného stavu ve vodohospodářství a vodárenství, stejně jako výhradní možnost státu nebo jím ovládaných osob nakládat se zdroji vody k zajištění zásobování obyvatel pitnou vodou. To lze interpretovat i tak, že vstup do oboru vodárenství bude zamezen komukoli mimo stát a tedy i jako omezování podnikatelských svobod (a minimálně ve filosofické rovině porušení principů EU o volném pohybu kapitálu).

Význam vody, péče o její zdroje a nadřazení „priority voda“ lze přitom, když už to má být ze zákona, deklarovat i vymáhat prostřednictvím jiných dokumentů (stavebního zákona, zákona o pozemkových úpravách, v rozvojových plánech obcí atd.). Ústavní zákon samozřejmě může mnohé procesy zjednodušit – také ale vytvořit střety nové, možná i zbytečné, a především může přispět ke zneužívání „nevinné vody“ v občanských i podnikatelských sporech. I při nepochybném klíčovém významu vody pro život člověka, organismů v krajině či průmyslové produkci je tak podle názoru ASZ ČR otázkou, zda je vůbec nutné takový zákon přijímat.

Zdroj: ASZ ČR, ilustrační foto (přehrada Horka) Naše voda – Nina Havlová