I když se to zřejmě některých ortodoxních odpůrcům existence či případné budoucí výstavby přehrad nemusí líbit, je letošní průběh zimy možná nejlepším argumentem ve prospěch těchto vodních nádrží v krajině.

A vzhledem k tomu, že letošní zima představuje model, který se podle všeho bude i v následujících letech, mnohem častěji než dosud, opakovat, síla argumentace ve prospěch přehrad dále poroste.  Zatímco totiž někdejší zimy charakterizoval sníh, minimálně na horách a v podhorských oblastech, který s příchodem jara postupně odtával a zásoboval nejen spodní vody, ale krajinu jako celek vodou, v současné a zřejmě i budoucí době nebude mít co odtávat. To spolu se skutečností, že naše krajina výrazně ztratila schopnost zadržovat vodu z dešťů, a také proto, že vyšší teploty znamenají vyšší odpar i té vody, kterou krajina zachytit dokáže, v praxi znamená, že voda se může shromažďovat zejména v přehradách. Především pak voda sloužící jako zdroj vody pitné pro občany žijící v naší zemi.

Samozřejmě je nutné a žádoucí budovat a obnovovat drobné vodní plochy všude, kde to je možné, neboť nejen člověk ke svému životu potřebuje vodu. Stále totiž platí, že z oblohy na naše území padá vody dostatek, takže „na suchu“ lidé u nás rozhodně nebudou. Stejně tak by ovšem neměly zůstat na suchu ani planě rostoucí i hospodářské byliny, ani drobní i větší živočichové v krajině – a právě pro ty je nutné zvýšit jak retenční schopnost krajiny jako celku, tak v krajině cíleně zadržovat vodu v podobě retenčních nádrží, rybníků, mokřadů nebo lužních lesů. Napomoci tomu ostatně mohou i právě přehrady – v nich je totiž možné shromáždit (akumulovat) tolik vody, že kromě uspokojení potřeb člověka lze vodu z přehrad v období sucha odpouštět (vodohospodáři mluví o nadlepšování průtoků), a tím řízeně posílit distribuci vody v územích, v nichž se teplem voda rychle odpaří a půda potřebné množství vody nevsákne.

Přehrady tak nelze vnímat jako stavby „proti přírodě“, které devastují životní prostředí. Jejich existence je v řadě lokalit naopak podporou biodiverzity v okolí přehrad, která by v jejich okolí nebyla tak pestrá, jako tomu prakticky všude kolem přehrad je. Přehrady jistě nemusí stát všude – a taky nestojí a stát nebudou. Je však třeba vědět, že tam, kde nebudou a kde není jiná možnost koncentrovat vodu z dešťů v nějaké přírodě blízké podobě, budou na suchu hlavně tvorové v krajině – ne lidé.

Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto (přehrada Horka) Naše voda – Nina Havlová