Expedice „vor 2012“ dnes při své plavbě ze Štěchovic do Hamburku překročila hranice ČR s Německem. Portálu Naše voda to potvrdil duchovní otec celé akce, předseda představenstva společnosti LESS, a.s. Jan Mičánek.

Uvedená největší tuzemská lesnicko-dřevařská společnost LESS se přitom rozhodla uspořádat plavbu dřeva podle autentické, několik set let staré technologie u příležitosti 20 let své existence. Cílem projektu je kromě připomenutí plaveckého řemesla, které bylo úzce spjato s lesnictvím a dřevařstvím, především oslava dřeva jako jedinečného materiálu a obnovitelného zdroje. Po vodě tak pluje 90 metrů dlouhý vor sestavený ze 120 klád, přičemž celková délka trasy činí 760 kilometrů.

Plavecké řemeslo bylo vždy úzce spjato s lesnictvím a dřevařstvím. Bylo to řemeslo vážené, patřící mezi svobodná povolání. Muži, kteří jej vykonávali, se řadili mezi „dělnickou šlechtu“ i proto, že se na svých plavbách dostali i tam, kam většina jejich vrstevníků nevkročila za celý svůj život. V době, kdy neexistoval rozhlas a televize tak byli jedni z mála poslů zpráv ze světa.

První doložená písemná zpráva o voroplavbě na Vltavě se zachovala z r. 1316. Vory však připlouvaly do Prahy nejméně o 300 let dříve. To v podstatě znamená, že historie vorařství v ČR je v současné době stará zhruba 1 000 let.

Velký rozmach voroplavby nastal v době vládnutí Karla IV. V té době došlo také k prvním rozsáhlým úpravám jezů a koryt řek pro snazší průchod vorových pramenů. Největší objemy dřeva se plavily v 18. a 19. stol. Poslední smutnou konjunkturu zažila vltavská voroplavba v 50. letech 20. století, kdy stavby přehrad vyvolaly plošné mýcení zátopových oblastí. Právě vybudování přehrad na Vltavě udělalo tečku za plaveckým řemeslem.

Poslední vorový pramen proplul provizorní propustí rozestavěné Orlické přehrady v září 1960.

O letošní plavbě se můžete dozvědět více informací na www.vor2012.cz

Naše voda