Zajištění dostatečné kapacity páteřní vodárenské infrastruktury a zabezpečení financování její obnovy a rozvoje je základním cílem Asociace vlastníků páteřní vodárenské infrastruktury (AVPVI) sdružující nejvýznamnější vlastníky této infrastruktury v ČR.

I díky aktivitě AVPVI se letos podařilo spustit dotační program Ministerstva zemědělství, v jehož první fázi je na obnovu páteřní sítě na prvních sedm projektů připraveno půl miliardy korun. Jaké jsou další plány Asociace, o tom mluvil portál Naše voda s předsedou rady AVPVI a předsedou představenstva Pražské vodohospodářské společnosti a.s. (PVS) Pavlem Válkem:

Jak důležitá je podle Vás potřeba investic do páteřní sítě – přivaděčů vody?

My jsme především rádi, že jsme tuto debatu nastolili, proto vlastně Asociace sdružující významné vlastníky přivaděčů vznikla. Pro nás je důležité, že vláda tento první krok vnímá jako nastartování dlouhodobého dotačního programu. Velmi důležité také je, že dotace půjdou v první fázi na obnovu stávajících přivaděčů, neboť před tím, než přistoupíme k propojování vodohospodářských soustav, je třeba nejprve rekonstruovat ty stávající.

Zatím se mluví o sedmi projektech – jaký je ale nějaký kvalifikovaný celkový odhad potřeby finančních prostředků do páteřních sítí? A má už Asociace připraveny nějaké další projekty?

Těch 500 milionů je samozřejmě jen kapkou v moři, ale velmi důležitou. Pořizovací hodnota stávajících přivaděčů je zhruba 360 miliard korun, takže kdybychom je měli průběžně a zodpovědně obnovovat, znamenalo by to výdaje ve výši zhruba šesti miliard korun ročně. Problém je tedy významně širší a prostředků je tedy také potřeba významně více. Aktuálně máme v rámci asociace připraveny projekty v hodnotě tří miliard korun, které jsou ve fázi stavebního povolení, takže v následujících dvou až tří letech jsme schopni předložit a realizovat zhruba dalších 10 projektů.

Takže by to šlo rychle?

Ano, my jsme zatím připravovali a předkládali projekty, které jsou rekonstrukcemi a nevyžadují tak územní řízení ani stavební povolení, nebo jde o projekty, u nichž již stavební povolení vydáno je. To, co k jejich realizaci chybí, jsou finanční prostředky.

Platí to také pro plánované investice?

Bohužel, délka přípravy takových projektů je v současné době obdobně  dlouhá jako je délka přípravy projektů pro výstavbu dálnic, tedy dobu deseti a více let. A to je něco, co my jako Asociace chceme změnit a dobu příprav urychlit. A to je také důvod, proč jsme vznesli několik připomínek ke znění stávající legislativy.

V čem spočívají?

Jednak bychom rádi upřesnili, co má zahrnovat pojem vodní infrastruktura v rámci zákona 416/2009 Sb. o urychlení výstavby, a říkáme, že zahrnuje i stavbu vodárenských přivaděčů. Dosud se za vodní infrastrukturu označovaly spíše vodní nádrže a přehrady, jenže podle nás jsou strategickými nadregionalními objekty i přivaděče. Současně jsme navrhli úpravu paragrafu 15 vodního zákona, kde se snažíme dosáhnout toho, aby nebylo vyžadováno stavební povolení u výstavby a obnovy přivaděčů, které vedou paralelně se stávajícími přivaděči a nachází se ve stejném ochranném pásmu. Tedy pokud zdvojujete přivaděč, který je v ochranném pásmu toho původního, tak by na to nebyla vyžadována všechna ta územní rozhodnutí, stavební povolení a další razítka….

Která vlastně už byla jednou ke stejnému účelu v minulosti vydána….

Ano, a majetkově už je to vyřešeno.

Máte pro tyto své návrhy u zákonodárců podporu?

Věříme, že ano. Návrh Asociace je v souladu s postojem Ministerstva zemědělství, které by jej mělo zahrnout do vládního návrhu novelizace zákona.

Řadu let se v ČR mluví o tom, že by měl do své péče a kompetence převzít páteřní vodárenskou infrastrukturu stát. Jak se k tomu jako Asociace stavíte?

Zatímco dodávky pitné vody a její čištění jsme schopni ufinancovat z vodného a stočného, pokud bychom měli do vodného a stočného promítnout veškeré náklady spojené s provozováním a obnovou těch přivaděčů, tak by cena pro obyvatelstvo byla neúnosná. Proto také usilujeme o spoluúčast státu formou dotace. Proto je role státu klíčová, a to i v souvislosti s diskutovanou změnou Ústavy ČR a možném novém ústavním právu na zajištění pitné vody pro všechny obyvatele ČR.

Jakou roli v tom hraje obnova páteřní sítě a propojování soustav?

Cílem propojování soustav je primárně umožnit co nejširšímu počtu obyvatel vodárenský komfort tak, aby měli k dispozici pitnou vodu i v krizových situacích v dostatečné kvalitě a dostatečném množství, i v dobách extrémního sucha, které se už objevují a ještě nás čekají. A to také jako Asociace prosazujeme.

Mnohé obce ale sází na zdroje pitné vody prostřednictvím vrtů, což jsou ale zdroje z podzemní vody, a ty bychom si měli šetřit. Není to poněkud kontraproduktivní?

To, co nám trochu chybí, je určitě lepší strategické plánování v krajích, a tady si myslíme, že by se mělo do strategických plánů více zapojit jako regulátor Ministerstvo zemědělství, neboť budoucnost zásobování obyvatel pitnou vodou je určitě v povrchové vodě a v nádržích. V nich potřebujeme srážkové úhrny zachytit. A protože jsou časově i prostorově rozložené jinak než v minulosti, musíme být připraveni na situace, kdy v jednom regionu bude sucho a v druhém bude vody dostatek. A právě proto je potřebujeme propojit, abychom v důsledku dostali pitnou vodu tam, kde je jí zapotřebí.

Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto (model přivaděče) Naše voda – Nina Havlová