Diskuse o potřebnosti nebo nepotřebnosti přehrad se nevedou jen dnes, kdy se uvažuje o zvýšení počtu lokalit chráněných pro jejich potenciální výstavbu, ale samozřejmě řadu let. Tématu se věnoval například už před pěti lety komentář dnešního šéfredaktora časopisu NIKA, který nyní čtenářů portálu Naše voda nabízíme:

Fenomén sucha doléhá na naší českou kotlinu rok od roku více. Dokonce už i politici si všimli, že není něco v pořádku. Vodohospodáři ze staré školy (tzv. pragmatici) šáhli do šuplete a oprášili seznamy lokalit vhodných pro výstavbu nádrží.  Jak prosté – postavíme přehrady, napustíme je vodou a bude vystaráno. Jsou to ti samí, kteří od 50. let minulého století tak vehementně prosazovali a realizovali velkoplošné systémy odvodnění krajiny – tzv. rekultivace?  V době, kdy bylo sice vody dost, ale zase nebylo zrno a bojovalo se o něj všemi prostředky, měli vodohospodáři odpověď. Jak prosté – podmáčené plochy odvodníme, rybníky zrušíme a splníme závěry nevím kolikátého sjezdu KSČ o potravinové soběstačnosti. I metály se rozdávaly. Vodohospodáři (tzv. potížisti) sice zpochybňovali dlouhodobou smysluplnost takové rozsáhlé devastace krajiny, ale pragmatici přeci mají vždy pravdu – jednoduchá řešení pro jednoduché politiky (hlavně za hodně peněz a taky ta zaměstnanost…). Pamatuje ještě někdo na kresbu v publikaci Josefa Velka – Krajina pro traktory?

Výsledek?

To, že za minulé století zmizelo z naší krajiny více jak 3000 rybníků (těch větších – nad 0,5 hektaru) je smutná, ale zdaleka ne celá pravda. Voda z těchto rybníků nenávratně odtekla a v dlouhodobé bilanci prostě už navěky bude chybět. Ale to je jen zlomek! Jak vyplývá z evidence bývalé ZVHS bylo na území České republiky odvodněno 1,087 milionu hektarů zemědělské půdy!!!  Převážná část byla provedena ve druhé polovině 20. století (pragmatiky). Převažuje odvodnění trubní drenáží. Celých 1 064 999 ha (naprostá většina těchto meliorací) bylo odvodněno plošnou, tzv. systematickou drenáží!

Pokud budeme počítat s poklesem vodního sloupce v systematicky odvodněných lokalitách o pouhých 50 centimetrů (a ve skutečnosti to bylo 70 a více cm), pak nám vyjde neuvěřitelných 5 324 milionů m3 vody, která nám z kotliny nenávratně odtekla.  To je pro představu více než dvakrát tolik, než je současný celkový objem všech nádrží v celém povodí Labe (2 550 mil. m3)!

Co z toho vyplývá?

Po dobu více jak 50 let nám nenápadným až plíživým způsobem mizela z vodní bilance české kotliny voda postupně odtékající z realizovaných meliorací. V roční bilanci si toho hydrologové ani nevšimli. Tak, jako si nevšimli záporného znaménka vodní bilance spojeného s postupným poklesem hladiny podzemních vod a úbytkem vody z tzv. malého hydrologického cyklu. V povědomí veřejnosti, a to i té odborné, je zakořeněná představa, že v dlouhodobém období a ve velkých celcích (celá povodí, kontinenty) bilance osciluje kolem nuly, respektive změny jsou zanedbatelné. To ale neplatí v případě, že znaménko změny, byť zanedbatelně velké, je stále na jedné straně – v minusu. V součtu 50 let už to celkově zanedbatelná změna není.  Důsledky pozorujeme až v posledních letech a letošní léto už musí být pro každého, i pomalu chápajícího pragmatika, dostatečným důkazem. A nebo taky ne. To bude záležet na tom, koho budou chtít poslouchat politici. V tom je úloha státu a tedy i politiků zásadní – přijímat strategická rozhodnutí. Obávám se, že bude na řadě opět jednoduché řešení. Lid zajásá – přehrada je vidět, dá se v ní koupat, chytat ryby a taky co ty povodně, zaměstnanost, energetika, etc.? Není a priori nic špatného na přehradách. Není to však systémová náprava a už vůbec ne systémové řešení.

Závěr

Nejsou jednoduchá řešení. Pokud chceme řešit problém opravdu systémově, není jiné cesty, než připravit opatření pro různé časové horizonty s podmínkou, že je začneme realizovat souběžně.  Spustit a financovat účinné programy pro zadržení vody v krajině jako dlouhodobou národní prioritu. Jako krátkodobé opatření vybudovat vodní nádrže nezbytné pro „přežití“. Napustit zpátky českou kotlinu bude možná trvat ještě déle, než za jakou dobu se nám ji podařilo vypustit. Ale musíme začít, jinak skončíme „na suchu“.

RNDr.Miloš Gregar, Praha 31.8.2015, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová