Klidný  domov a navíc s pravidelnou dávkou potravy představují pro několik desítek kaprovitých ryb retenční nádrže chemické úpravny vod Elektrárny Ledvice. Kapři, cejni a karasi slouží totiž energetikům ze Skupiny ČEZ jako přírodní indikátor nezávadnosti vody. Ta se po svém elektrárenském koloběhu vrací jako absolutně čistá zpět do okolní přírody či přímo řeky Bíliny.

O ryby v retenčních nádržích se již několik let zcela dobrovolně pečlivě stará Roman Branda, mistr provozu chemie a zároveň rybář tělem i duší, jehož specialitou je lov obřích dravců nejen v českých vodách, ale i ve Francii. Tam dokonce pravidelně zajíždí coby tester jistého výrobce rybářského náčiní určeného právě pro odchyt velkých sumců. „Na ryby chodím od pěti let. Začínal jsem s bambusovým prutem a všemu mě naučil můj děda na Berounce.  Když jsem pak vstoupil v sedmi letech do rybářského kroužku, abych získal své první oficiální papíry, byl už jsem vlastně hotový rybář a prakticky jsem se nemusel nic učit,“ vzpomíná na své začátky u vody.  Prvních deset let se přitom specializoval na kapry, přičemž měl vždy políčeno na ty kolem deseti až dvaceti kilogramů. Pak vytáhl svého prvního sumce a bylo hotovo.

„Sumec je ryba, s níž musíte opravdu bojovat. Nechce se jen tak lehce vzdát, takže jde třeba i o několikaminutový zápas. V mém případě ovšem mají všichni štěstí. Jakmile je změřím, zvážím a následně se s nimi pro důkaz vyfotím, putují zpět do vody. Už jen proto, že hodně z nich je starších než já. Mám k nim tudíž respekt a s úctou jim navracím svobodu. A samozřejmě opravdový rybář ví, že maso takovýchto kolosů, to se týká i velkých kaprů, je prakticky nepoživatelné. Jen sváteční rybáři takovéto ryby zabijí, nechají si vypreparovat hlavu a maso dají do mrazáku,“ pokračuje Roman Branda. Jak spočítal, dosud chytil a opět do vody pouští minimálně sto sumců ročně. Mezi jeho zatím největší kousky patří labský sumec 227 cm / 80 kg, francouzský byl ještě o něco delší 235 cm / 90kg.

V retenčních nádržích byly ryby i v minulosti. První se do nich zřejmě dostaly coby oplodněné jikry prostřednictvím na hladině odpočívajících vodních ptáků během přeletů nad elektrárnou. Následně se ovšem přemnožily, což mělo spíše negativní efekt na kvalitu vody. Proto byly členy rybářského svazu zhruba před patnácti lety odloveny. „Nějaký potěr tam ovšem zůstal. Když jsem před šesti lety nastoupil do „chemičárny“, pochopitelně mne jako rybáře zajímalo, co ve vodě je. Když jsme jednou nádrže čistili, vylovili jsme s kolegy malé kapry, cejny a karase. Podle mne mohli mít tak osm let, jenže kvůli omezené potravě, živili se jen vodními rostlinami a hmyzem, co do vody popadal,  jejich míry a váhy tomu neodpovídaly. Začal jsme je tedy přikrmovat a postupně se vše srovnalo. Několik velkých kaprů jsem pak vypustil dílem do Labe a dílem do kamarádova rybníka. Chtěl jsem tak zjistit, zda se dokáží v jiném prostředí adaptovat. Jsou v něm dosud a daří se jim dobře,“ dodává Roman Branda.

Chemická úpravna vody má tři retenční nádrže. Do první Roman Branda slovil všechny původní ryby i z ostatních dvou. Do druhé vysadil různobarevné kapry. Třetí nádrž je zatím bez ryb. „Počítám s tím, že do ní vysadím dnes již dva prakticky ohrožené druhy, které pomalu ale jistě mizí z českých vod. Prvním je kupodivu už poměrně vzácný karas obecný, jehož vystrnadil invazní karas stříbřitý. Druhým je lín obecný. Jakmile nabydou odpovídajících rozměrů, budu je vypouštět do volných vod v okolí.“ A jaký je osud ostatních ryb? „Co se týče kaprů a cejnů je  stejný. Aby se v nádrži nepřemnožili, putují vždy vybrané kousky do volných vod v okolí, hlavně do Labe. Karas je bohužel ten stříbřitý, tedy nepůvodní invazní druh, nehodí se opravdu k ničemu jinému než jako nástraha pro sumce.“

Pro současný regulovaný chov a další plány nadšeného rybáře má pochopení i samotné vedení Elektrárny Ledvice. „Ryby v retenčních nádržích, samozřejmě v odpovídající omezené míře, jsou nyní pro nás naopak důležitým indikátorem čistoty vody, kterou navracíme zpět přírodě. Námi vypouštěná voda je přitom čistější než ta v řece Bílině. Navíc Skupina ČEZ jako taková byla a vždy je vstřícná k záchraně ohrožených druhů živočichů, například sokola stěhovavého či motýla okáče metlicového. Osadit třetí retenční nádrž dnes již vzácnými druhy původních sladkovodních ryb, které se ve výsledku vrátí do volné vody, proto vnímáme jako dobrý nápad a má naši plnou podporu,“ říká Miroslav Svoboda, ředitel Elektrárny Ledvice.

Ač to tak nevypadá, Roman Branda se na ryby, krom delší cesty po Francii v rámci dovolené, dostane maximálně dvakrát do týdne. Vždy z pátku na sobotu, kdy v nočních hodinách a nad ránem vyrážejí sumci za potravou. „Jinak to ani nejde, mám roční dceru Leontýnku, takže hlavní čas po práci věnují rodině. Delší časovou výjimku tvoří jen týden, během něhož je zahájen povolený lov dravců. Letos 16. června připadlo na úterý, takže vyrážím k vodě již v pondělí a pobydu u ní až do pátku,“ uzavírá Roman Branda. Jinak také hráč amerického fotbalu za prvoligový BLADES Ústí nad Labem. V něm má roli obránce na defenzivní lajně.

Ota Schnepp, mluvčí Skupiny ČEZ pro severozápadní střední Čechy, foto archiv Romana Brandy