Ty tam jsou doby, kdy společnosti vodovodů a kanalizací zajišťovaly především dodávky pitné vody do domácností a čištění vod na čistírnách odpadních vod (ČOV).  Vodohospodáři jsou dnes stále častěji také výrobci obnovitelných zdrojů energie či dodavatelé surovin zajišťující pěstování zemědělských plodin.

Mnohé větší ČOV jsou již v současné době schopné sanovat z velké části produkci energie pro vlastní potřebu, což spoří náklady na jejich provoz, některé ale dokonce produkují více energie, než sami spotřebují, jako například ČOV Plzeň. Výsledky výzkumů schopnost ČOV efektivně vyrábět energii nejen pro vlastní potřebu potvrzují, z čehož mohou profitovat i oblasti, obce a města, v nichž takové ČOV působí.

ČOV se však také mohou podílet na produkci obnovitelných zdrojů energie, kterou by ČR potřebovala navýšit. Konkrétním příkladem je biometan (bioCNG), jehož výhodou je snadné skladování, možnost použít jej jako pohonnou hmotu do všech automobilů s pohonem CNG, a po dodatečné úpravě naftových motorů i jako alternativy nafty. Podstatné přitom je, že bioCNG má v porovnání s ostatními pohonnými hmotami jednu z nejnižších emisních stop. První projekty na ČOV už běží, například v Praze na Ústřední čistírně odpadních vod se chystají Pražské vodovody a kanalizace provozovat pilotní jednotku na výrobu bioCNG, která by měla ročně produkovat přibližně 600 tun bioCNG, což by představovalo pohon pro 75 nákladních vozidel. O výrobě biometanu v ČOV je ale možné podle dosavadních poznatků uvažovat jen tehdy, pokud jde o velkou ČOV obsluhující zhruba 125 000 takzvaných ekvivalentních obyvatel.

BioCNG, jak už bylo naznačeno, může být přitom alternativním pohonem pro městskou dopravu, ale třeba také pro zemědělskou mechanizaci. Právě zemědělství je navíc oborem, který v současné době využívá kalů z ČOV při jejich opětovné aplikaci do půdy, v zásadě jako formu navracení hmoty, kterou z polí odnesla vodní nebo větrná eroze. Podmínky ukládání kalů na zemědělskou půdu se ale stále zpřísňují, a proto se jako sofistikované řešení jeví přidávání kalů do kompostů, jimiž jsou zemědělské pozemky hnojeny. Podle aktuální statistické ročenky, kterou před pár dny vydal Český statistický úřad, přitom dosáhla v loňském roce celková produkce kalů v ČOV v ČR 196 967 tun, z tohoto objemu bylo pak 90 663 kalů využito na přímé aplikace a rekultivace a 63 462 tun právě na při kompostování.

To vše v praxi znamená, že multifunkčnost vodohospodářství roste a poroste a tyto trendy jsou a budou, například v případě produkce obnovitelných zdrojů energie, také dotačně podporovány. Základní podmínkou plnění multifunkčnosti je ovšem nutnost disponovat pro uvedené účely moderními technologiemi a dostatečnou velikostí příslušných ČOV, a tedy i vodohospodářských společností. Což by také mohl a měl být argument proti bohužel stále pokračující atomizaci tuzemského vodohospodářství, která, pokud by se současný trend neobrátil, by znemožnila energetické a odpadové výzvy doby ve vodohospodářství v praxi zajistit.

Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto (kaly z ČOV) Naše voda – Nina Havlová