Vodáctví je v naší republice nesmírně populární a svou podobou, uceleností, sociální dimenzí i sepětím s českými dějinami a společenským vývojem je ve světě ojedinělé. Přes 100 let tradice, stovky vodáckých oddílů a klubů a tisíce lidí, kteří každý rok splouvají naše řeky. To vše jsou důvody, které vedly k myšlence zapsat vodáctví na seznamy nemateriálních statků tradiční lidové kultury v několika krajích.

Asociace vodní turistiky a sportu (AVTS), která zastupuje vodácké a turistické svazy (Český svaz kanoistů, Junák – český skaut, Klub českých turistů, Svaz vodáků ČR, Asociace turistických oddílů mládeže) podala žádosti o zápis v Praze, Královehradecké a Středočeské kraji. Zatím uspěla u prvních dvou, kdy byly žádosti kladně posouzeny a zapsány do krajských seznamů. U Středočeského kraje se čeká na schválení.

Cílem vodáckých organizací je ale postoupit do národního seznamu, protože vodáctví je rozšířené po celé zemi a není lokalizované jen na určitá místa. „Mnoho lidí si myslí, že vodáctví je ukřičená Vltava, ale tomu tak není. To je jen komerční podoba, jenže tradiční vodáctví je zcela něco jiného. Spontánně vzniklá a po desetiletí neformálně tradovaná vodácká kultura má vlastní slang a řadu zvyků, obyčejů, zásad, které většina vodáků dodržuje. Je i značná spolková činnost, kdy se pravidelně lidé schází v loděnicích, aby společně splouvali řeky, stavěli nové lodě nebo předávali své zkušenosti v rámci oddílů dětem a mládeži. Jedná se tak o prvek moderní lidové kultury, který si zaslouží svou pozornost,“ hodnotí Petr Ptáček, předseda AVTS.

Nikde neexistuje taková masová obliba statku mezi obyvateli jednoho státu, jako v České republice, kde prochází napříč sociálními vrstvami. V jiných zemích (Rakousko, Itálie, Belgie …) se obvykle vodáctví profiluje do komerčního splutí krátkého úseku řeky se zkušeným průvodcem raftové agentury. Klienti jsou jen stručně proškoleni v pádlování bez dalších souvislostí a znalostí nutných např. k ovládání plavidla. Vodáctví je tam vnímáno jen jako krátká adrenalinová zábava, což je odlišné od vnímání vodáctví u nás. „Existuje též poměrně rozsáhlá vodácká literatura, hudební i vizuální tvorba, která dokumentuje význam tohoto fenoménu. Pro zachování tradice bylo založeno unikátní vodácké muzeum ve Zruči nad Sázavou, které uchovává exponáty z historie vodáctví. Je zde interaktivní prohlídka historických, ale i nejmodernějších lodí a kajaků, model řeky s bezpečným a nebezpečným jezem, laminovací dílna s mluvící figurínou, historické vodácké tábořiště či koutek s raftem a další artefakty,“ říká Bohumil Pražák, který je předsedou Spolku pro Vodácké muzeum.

Praha vždy zaujímala hlavní postavení v rozvoji vodáctví v naší zemi. První lodě, první závody, první kluby a oddíly, to vše bylo nejprve v Praze. Odtud se pak vodáctví šířilo do Středočeského kraje, protože byly splouvány řeky v okolí Prahy a následně do dalších krajů. Díky vysoké oblibě se stala Praha centrem vodácko-turistického dění v Evropě, které přetrvává do dnešních dob. Koná se zde např. závod Napříč Prahou – přes tři jezy, který již 80 let pořádají vodní skauti nejen pro své členy, ale i pro neorganizovanou veřejnost. Naprostou unikátní záležitostí je organizování podzimních akcí na Rokytce a Botiči, opět pro širokou vodáckou veřejnost, kdy vodáci plují středem Prahy v industriálních korytech a několika tunelech.

V Královehradeckém kraji se již 48 let koná akce 15 km po Divoké Orlici – Memoriál Václava Břízy, 50 let Východočeský vodácký maraton, od roku 1975 Úpění na Úpě a další akce spojené třeba s čištěním řek. Do dnešní doby také zůstává velká základna oddílů působících třeba v Hradci Králové, Novém Městě nad Metují, Týništi, Třebechovicích, Trutnově, České Skalici, Hronově, Jaroměři, ale asi se již nikdy nedosáhne takového rozmachu, jaký byl do roku 1988. To bylo registrováno 36 oddílů v rámci východočeského regionu (Královehradecký a Pardubický kraj), ve kterých bylo 1160 dětí a mládeže a 1089 dospělých.

AVTS podala ke konci února žádost o schválení Českého vodáctví do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky k Ministerstvu kultury, které má teď necelý rok na prozkoumání podkladů a zhodnocení, jestli si České vodáctví, jako moderní prvek tradiční kultury, zaslouží zápis.

Ing. Petr Ptáček předseda spolku AVTS, ilustrační foto (Rio Botičo) Naše voda – Nina Havlová