Na tom, že jsou lesy potřebné, se shodneme všichni. Vytvářejí životní prostředí pro celou řadu živočichů, čistí vzduch a fotosyntézou vytvářejí dřevní hmotu, čímž vysávají z ovzduší oxid uhličitý.

Kolik uhlíku ale z atmosféry odčerpávají? A na jak dlouhou dobu? Jak moc se lesy podílí na ochlazování planety? Tak v tom se představy odborníků mění nejen často, ale korektně řečeno – dost podstatně. Jednu z lekcí z neznalosti nám lesy uštědřily ohledně přehnaných představ o tom, jak moc uhlíku se nám daří uchovat ve formě dřeva z vytěžených kmenů. Když se začalo poctivě bilancovat, vyšlo najevo, že klimatické modely krmíme nesmyslnými daty. Na pily se totiž z padlých kmenů dostane jen 35 % hmoty. Z tohoto, již tak malého množství, se pro potřeby stavebnictví (trámy, prkna, hranoly, latě, palubky,…) a jako surovina pro nábytkářský průmysl, využije méně než 40 %. Naprostá většina z lesa odvezené hmoty směřuje jako surovina do papíren a poslouží k výrobě kartonů a reklamních letáků. O dlouhodobém ukládání uhlíku nemůže tedy být řeč. U naprosté většiny vytěžené dřevní hmoty jde tedy jen o krátkodobé uzamčení uhlíku. A stejně tak u odpadu použitého k mulčování a hoblin a pilin jako podestýlky v halách s chovem skotu a drůbeže. V naprosté většině tedy nejde o uskladnění uhlíku, ale o jeho rychlé vracení zpět do atmosféry.

Modelářům klimatu přinesl překvapení i spálený les. Ten byl zpočátku považován za významné úložiště uhlíku. Taková představa vycházela z pečlivého a přesného měření množství dřevěného uhlí, které v požářišti zůstává. Je sice pravdou, že jde o chemicky stabilní materiál, který půdní mikroorganismy nedokážou rozkládat. Bylo logické ho proto považovat za dlouhodobého konzervanta uhlíku v půdě. Jak se ukázalo, je to ale jen půlka pravdy. Dřevěné uhlí sice samo uhlík v sobě váže, ale k jeho produkci současně přispívá. V půdě působí jako katalyzátor biologických procesů. Pouhou svojí přítomností mocně podporuje rozklad humusu. Ve skutečnosti uvolňování uhlíku do ovzduší tedy podporuje.

Změnit naše představy jsme museli i na porosty v bažinách, mokřadech a zaplavovaných lesích. Je pravdou, že za desítky miliónů let je z takového dřeva uhlí. Ve skutečnosti jde jen o nepatrnou část hmoty, která se takto uloží. Většina se rychle rozkládá za vzniku CO2 a ještě horší je, že při tom vzniká methan, hodně methanu. Ten je z pohledu zachycování tepla v atmosféře jiný borec. V porovnání s oxidem uhličitým je 34krát silnějším oteplovačem. Podle jedné výzkumnické party jen stromy Amazonského pralesa by měly do atmosféry přispívat každoročně mezi 15,1 a 21,2 miliony tun metanu. A produkují ho více než všechny oceány dohromady (u nichž se uvádí emise ve výši 18 milionů tun). Tímto poznatkem se mokřiny Jižní Ameriky takřka přes noc staly jedním z nejhorších producentů oteplovacích plynů a černou můrou modelátorů klimatu.

Plné znění rozsáhlého článku včetně dalších ilustračních foto a zdrojové literatury na: https://www.osel.cz/11918-drevo-v-globalnim-uhlikovem-cyklu.html, ilustrační foto (sledování rozkladu dřeva v národním parku Bavorský les): autor: Sebastian Seibold / TUM