Zkoumat kvalitu vody je v období posledních sto dvaceti let samozřejmostí. Zabývali se jí i univerzitní odborníci, budovaly se laboratoře jak pro vodu pitnou, tak odpadní. Zapomíná se ale, že původ těchto snah je ještě starší. Sahá až do počátku 19. století.

Prvním odborníkem, který se zabýval kvalitou vody v Praze, byl univerzitní profesor Adolf Martin Pleischl (viz obr.). Narodil se 10. října 1787 v šumavské vsi Hossenreith (bývalý Jenišov, dnes pod hladinou Lipenského přehradního jezera) u Horní Plané. Po vystudování akademické střední školy v Praze začal v roce 1806 studovat na Pražské univerzitě filosofii a od roku 1809 i medicínu. Na stejné univerzitě byl od roku 1821 profesorem všeobecné a farmaceutické chemie. Zasloužil se o moderní výuku chemie nejen v Praze, ale i ve Vídni. Za zásluhy mu byl v roce 1849 udělen Rytířský kříž řádu Františka Josefa. Zemřel ve vesnici Dorf an der Enns v Dolním Rakousku 31. července 1867.

Do dějin pražského vodárenství se zapsal výzkumem vodních zdrojů a sérií publikací s výsledky své práce. Ty vycházely v řadě „Příspěvky ke zdravotní topografii Prahy, hlavního města Čech“. Nejdůležitější byla publikace „Chemické rozbory pražské vody“ vydané v roce 1836. Na více než šedesáti stranách jsou zveřejněny výsledky chemického i fyzikálního pozorování vltavské vody. Ta v uvedené době tekla v pražských vodovodech bez jakékoliv úpravy. V komentářích zároveň připomíná i nutnost ochrany tohoto vodního zdroje a varuje před znečištěním z činnosti vznikajícího smíchovského průmyslu. Obdobným způsobem vypracoval i rozbory několika studní, např. velké studny v Karolinu.

Pleischlovo dílo překročilo hranice tehdejšího Rakouska – Uherska hlavně důrazem na ochranu vodních zdrojů. Bohužel není možné srovnat tehdejší výsledky jeho práce s dnešními parametry vodních rozborů. Dnes se používají pro tyto činnosti jiné metody. Pleischlovo prvenství je ale nezpochybnitelné.

Zdroj a foto: PVK, autor textu Jaroslav Jásek, historik PVK