Díky tématům typu dotace z EU na výstavbu čistíren odpadních vod, lokality na možnou výstavbu přehrad v budoucnosti či budování protipovodňových opatření se v poslední době frekvence „tématu voda“ zvyšuje. Tím více ale bohužel stoupá frekvence zavádějících sdělení.

Jen v průběhu uplynulého týdne se to ukázalo několikrát. Vše začalo repotáží z Polska a veřejností protestující proti „zdanění dešťové vody“. Šlo-li skutečně o zdanění, se člověk tak úplně nedozvěděl, co bylo ale velmi patrné, byl údiv všech aktérů, že by mělo být něco tak neuchopitelného jako dešťová voda zatíženo nějakými poplatky. Veřejnost ani novináři prostě netuší, že dešťová voda někam teče a musí se vyčistit, což ovšem něco stojí. Dalším tématem byly obce, které neplatí za čištění vody a možná rizika, že by tím pádem nemusely vyčištěnou vodu vůbec mít. V podtextu příslušného sdělení ovšem ani náhodou nezaznělo, že pokud někdo někomu za něco neplatí, je úplně normální, že mu nebude příslušná služba poskytována. V polovině týdne zase proběhlo jednání mezi zástupci vodohospodářských organizací na téma těžby břidličnatých plynů na úkor kvality podzemních vod, bez výraznějšího zájmu médií. V době, kdy ochránci zvířat a přírody všeho druhu prosazují ochranářské regulace dokonce na úkor lidských svobod, by ale zásadní postoj společnosti k rizikům devastace kvality vod v ČR média zajímat měl. Voda je prostě vyšší priorita než energetická nezávislost ČR, ještě navíc v situaci, kdy je naše země energeticky přebytková. V závěru týdne pak média zajímala zejména téma dotací z EU, o které mohou přijít některé obce nesplňující podmínky pro příjem těchto dotací. Ilustrativní na celé kauze bylo, že mediálním viníkem nastalé situace mají být privátní vodohospodářské společnosti, které EU nechce podporovat. Ve skutečnosti nechtělo „zlým kapitalistům“ poskytnout možnost podpor ministerstvo životního prostředí, a podle toho také v minulosti vyjednalo podmínky dotací. Patrně proto, aby ministerstvu zbylo více peněz na podporu aktivistů chráních třeba chřástala. Množství zavádějících údajů dementoval následně jak šéf Sdružení oboru vodovodů a kanalizací, tak mimo jiné mluvčí Severočeské vodárenské společnosti.

Nejen uvedené příklady v praxi prokazují, že novinářská, a díky jí ani laická veřejnost má o roli vody, nakládání s ní a podnikání s ní velmi naivní a zkreslené představy. Tento stav se ovšem nejspíše nezmění, pokud nebudou nejen vodohospodářské společnosti, ale všichni, kteří o vodě opravdu něco vědí, mediálně aktivní. Je dávno známo, že druhotná reakce na prvotní zkreslení nedokáže nikdy první zavádějící tvrzení zcela eliminovat – červíček pochybností v myslích příjemců špatné informace ve větší či menší míře zůstane. Pro to, aby bylo riziko nesprávných údajůoproti současnému stavu alespoň sníženo, musí začít zejména větší subjekty či zavedené autority v oblasti osvěty o vodě veřejně a pravidelně novinářskou a laickou veřejnost informovat. V případě vodovodů a kanalizací mimo jiné proto, že součástí legislativních plánů na letošní rok je novela příslušného zákona. Ale to je jen jeden z mnoha příkladů.

Petr Havel