Správa Národního parku Šumava od roku 2005 pokácela více než 62 tisíc suchých stromů, které stály podél značených turistických tras, cyklostezek, cyklotras a běžeckých tras. Jednalo se o souše, které se nacházely v takovém stádiu tlení, že u nich hrozil pád.

V této činnosti, tedy ve snižování rizika pádu souší, Správa pokračuje i letos, když za půl roku porazila přes 6000 suchých stromů. „S touto činností jsme začali bezmála před dvaceti lety, kdy jsme pokáceli 494 souší, a to na Modravsku a Stožecku. V následujících letech množství pokácených souší kolísalo především v závislosti na velikosti bezzásahových území a na míře rozvoje kůrovců v nich. Například v roce 2007, kdy se Šumavou prohnal orkán Kyrill, jsme pokáceli pouze 123 nebezpečných souší. Naopak v roce 2011, kdy vrcholila kůrovcová gradace po orkánu, jich bylo přes šest tisíc. Nejvíce stromů hrozících pádem jsme zatím pokáceli loni – více než 16 000,“ vzpomíná náměstek ředitele Správy NP Šumava Jan Kozel.

Lesníci na celém území národního parku evidují a pravidelně, i několikrát v roce, kontrolují souše, které by mohly hrozit pádem na turistické cesty. Nejedná se přitom pouze o suché stromy v bezzásahových oblastech, ale také o stromy, které jsou poškozené větrem, nalomené námrazou, jsou polovyvrácené, apod. „V zásahových oblastech NP se poškozené stromy pokácí, zpracují a většina jejich dřeva se odveze. V bezzásahových lokalitách se stromy obvykle ponechávají na místě celé k zetlení tak, aby se snížilo nebezpečí okolo turistických cest.,“ vysvětluje Jan Kozel.

„Je však nutné uvědomit si, že všude v národním parku je potřeba chovat se obezřetně a dbát zvýšeného nebezpečí pádu stromů. Správa Národního parku Šumava kácením nebezpečných stromů může riziko pouze snížit, nikoliv však úplně eliminovat. To by nesměly podél cest zůstávat vůbec žádné stromy, které by mohly dopadnout na turistickou trasu,“ dodává. V případě souší se za nebezpečné považují takové, jejichž tlení je již v takové fázi, že hrozí neočekávaný pád kdykoli, třeba i za bezvětří.

V některých případech však pokácení souší podél turistických tras není možné z důvodu ochrany přírody. Aktuálně to jsou pouze tři místa na území NP Šumava: na zelené turistické trase od Paštěckého mostu směrem k Paštím, na Seitzově cestě pod Smrčinou, a to v úseku žlutě značené turistické trasy a nově od 15. června v oblasti Žďárku nedaleko Strážného, kde na vrcholu Žďárecké hory je jeden z informačních panelů naučné stezky okolo Strážného.

„V případě těchto tří lokalit by pokácení všech potenciálně nebezpečných souší znamenalo podstatnou změnu struktury a funkce ekosystému. To vylučuje zákon o ochraně přírody, a proto jsou tato tři místa nepřístupná,“ říká Jan Kozel.

Turistickou trasu z Pašteckého mostu na Paště Správa NP Šumava ve spolupráci s Klubem českých turistů nahradila novou trasou vedoucí z Klášterského mlýna přes Malý Radkov a Velký Babylon k Paštím. Saitzovu cestu, která propojuje rozcestí u Klápy s rozcestím Medvědí Potok, je možné obejít po modře značené turistické trase a v případě Žďárku není možné navštívit jedno z patnácti zastavení na naučné stezce Pohanské kameny.

„Tato omezení nás samozřejmě mrzí, ale jsou nezbytná. Proto k nim přistupujeme opravdu pouze výjimečně, jak je znatelné z toho nízkého počtu uzavírek. Navíc opatření nejsou trvalá. Když nebezpečí pomine, tedy když dojde k pádu většiny souší, trasy budou uvolněny a bude možné je opět otevřít veřejnosti,“ zmiňuje mluvčí Správy NP Šumava Jan Dvořák.

„Je ale opět nutné připomenout, že i když se snažíme snižovat riziko pádu stromů, jejich částí a také souší, neznamená to, že riziko neexistuje. Vstup do lesů nejen Národního parku Šumava s sebou nese vždy určitá rizika a je třeba být vždy obezřetný,“ uzavírá Jan Dvořák.

NP Šumava, foto Štěpán Rosenkranz