V průměru 25 000 dolarů  ročně utratí ochránci zvířat v bojích s rybáři za záchranu velryb. Podle všeho zbytečně, neboť velryby se loví dál. V případě tržního ocenění života velryb by se ale mohla podle amerických vědců situace výrazně zlepšit.

Na první pohled s překvapivým řešením přišli podle informací populárně-vědeckého serveru osel.cz tři američtí vědci Christopher Costello, Steven Gaines a Leah Gerberová. Ti publikovali na stránkách vědeckého týdeníku Nature návrh, jehož podstata spočívá ve stanovení obchodovatelných kvót týkajících se lovu velryb. V podstatě něco  na způsob emisních povolenek.

Předchůdcem uvedeného návrhu byl v roce 2010 pokus o dohodu o kvótách pro komerční lov velryb. Tyto kvóty by bylo možné nastavit na nižší počty, než je stávající úroveň úlovků. Určitě by se tím nějaké velryby zachránily. Na druhé straně by se však stal lov v rámci kvót legální a nebylo by možné proti němu pořádat spektakulární protesty včetně jízd po mořích a oceánech. Návrh dohody ale padl.

Costello, Gaines a Gerberová nyní navrhují stanovení kvót, jež budou obchodovatelné. Vznikl by tak trh, který by byl podle vědců „ekonomicky, ekologicky a sociálně životaschopný a pomáhal by jak velrybářům, tak velrybám“. Autoři návrhu přiznávají, že neobjevili trakař ani Ameriku. Podobné kvóty, jež lze prodávat i kupovat, regulují například produkci emisí. V Kanadě, na Novém Zélandu nebo na Islandu mohou lidé prodávat rybářům své kvóty na úlovky ryb. V řadě  případů se systém osvědčil a drancování přírody polevilo.

Vědci jsou přitom přesvědčeni, že pokud budou kvóty nastaveny správně – tak, aby maximální povolený úlovek neohrožoval stávající populace – nemohl  by být výsledný stav horší než dnes. Naopak, s vysokou pravděpodobností bude mnohem lepší.

V nejhorším případě by skoupili všechny povolenky velrybáři a vyčerpali by je. Pak by byl uloven maximálně povolený počet velryb. Kvóta by byla do mrti vyčerpána, ale protože by byla stanovena rozumně, velryby by to neohrozilo. Kdyby pak ochránci koupili jakýkoli podíl povolenek, byly by už na tom velryby jen a jen lépe. Pokud by nechali nakoupené povolenky k lovu velryb propadnout – což se dá u ochranářů velryb očekávat s vysokou mírou jistoty – celkový počet ulovených velryb by se snížil. V krajním případě by mohli ochránci skoupit všechny povolenky a velrybáři by příslušný rok nelovili žádné velryby. Do zajímavé pozice by se přitom dostávali velrybáři. Pokud by byla cena povolenek dostatečně  vysoká, mohli by povolenky prodávat ochráncům a mít zisk bez toho, že by velryby lovili. To by bylo pro ochránce přírody asi velké dilema. Za co utratit 25 milionů? Za mediálně  přitažlivé boje s rybáři nebo za „vyplacení velryb“ z loveckých aktivit?

V současné době se podle statistik loví ročně zhruba 2000 velryb, z toho asi polovinu vyloví Japonci pod rouškou „lovu pro vědecké účely“. Asi třetina padne za oběť velrybářům z Norska a Islandu, neboť tyto země stávající regulaci lovu odmítají. A zhruba pětina velryb je ulovena a snědena národy, které prohlašují velrybaření za součást své kultury. Patří k nim, pro někoho možná překvapivě, také občané Dánského království reprezentovaní grónskými eskymáky.

Naše voda podle serveru www.osel.cz