Zvyšovat další zatížení rybníků,přehrad a rekreačních vodních ploch použitím chemických prostředků na likvidaci sinic je rizikem do budoucnosti. Uvedl to dnes v rozhovoru pro portál Naše voda ředitel společnosti Silfor Josef Kovář.

Kovář kritizuje zejména opakované používání v současnosti nejrozšířenějšího chemického prostředku PAX (polyaluminiumchlorid) v nejznámnějších tuzemských rekreačních oblastech, například na Máchově jezeře. PAX totiž obsahuje zhruba devět procent hliníku, který zůstává po aplikaci na dnech příslušných vodních ploch. Tyto vodní plochy je nicméně nutné čas od času odbahňovat (v současné době se tak děje například v Hostivařské přehradě v Praze nebo v nádrži Plumlov na Prostějovsku. Tím nastává problém.

„Z původního možného kvalitního hnojiva se stává nebezpečný odpad,“ tvrdí totiž Kovář. Nebezpečnost je přitom dána vysokým obsahem látek, které původně tvořily složky chemických prostředků. Například obsahem hliníku.

Kovář přitom nabízí pro boj se sinicemi technologii na bázi fyziky, jejíž hlavní předností je minimální množství použité chemie. Zatím však s touto technologií není příliš úspěšný, přestože je čištění vod takzvanou „elektrokagulací“ levnější. Uvedené řešení je přitom chráněno čtyřmi patenty a dvěma průmyslovými vzory. A všimli si jej i v zahraničí. V průběhu letošní „sezóny sinic“ se na výsledky likvidace sinic elektrokagulací přijedou podívat do ČR zájemci z Číny.

Elektrogulace je šetrnou alternativou k aplikaci chemických přípravků. Technologie zcela eliminuje potřebu dopravy desítek tun běžně používaných materiálů na místo aplikace a zejména podstatně omezuje zatěžování životního prostředí nepřirozenými látkami. O cenu přípravku a dopravní náklady se tak dále snižuje cena zásahu.

Technologie elektrokoagulace je založena na principu elektrolýzy vody v mobilním reaktoru tvořeném sestavou hliníkových, železných, či kombinovaných lamel, do kterých je přiváděn stejnosměrný proud nízkého napětí. Optimální koncentrace elektrolytu, při kterém dochází ke snížení potenciálu disperzních částic, a tím koagulačního prahu.

Efektem je reakce, při které dochází ke vzniku mikrobublinek vodíku, kyslíku a ozónu, za současné tvorby kladných iontů Al3+, tyto přicházejí do styku s molekulami vody a reagují se záporně nabitými ionty koloidních částic a následně dochází ke vzniku vloček, které z vody separují nejen mechanické koloidní částice, ale také rozptýlené organické nečistoty a částice. Výhodou je možná regulace proudové hustoty v závislosti na zjištěném množství nečistot v upravované vodě. Druhou, neméně výraznou výhodou je absence dosud používaných chemikálií ke koagulaci. Při elektrolýze dochází k výrazné redukci výskytu sinic a současně k částečné dezinfekci vody, vlivem biocidního efektu uvolňovaného média elektrolyzního procesu.

Proti používaným koagulantům typu síranu hlinitého nebo polyalumuiniumchloridu PAU, PAX nedochází k fixaci polutantů (fosfor, dusík) v sedimentech bez možnosti následného biologického rozkladu. A současně je množství hliníku exportovaného do vody a sedimentu téměř nulové.

Petr Havel