Portál Naše voda pokračuje v prezentaci vzácných a chráněných živočichů, jejichž život je významně vázán na vodu. Je tomu tak i proto, že se s jedním z nich naše redakce v terénu přímo setkala.

Jednalo se o Mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), s nímž se lze vzácně setkat především za deště. Mlok skvrnitý je 18 až 20 centimetrů dlouhý, přes den je většinou schovaný pod kameny či větvemi. Aktivní je především v noci a za soumraku. Pohybuje se pomalu, proto je možné ho bez problémů pozorovat. Důkazem je malý fotoseriál, který si můžete prohlédnout na facebookové verzi našeho portálu.

Mlok žije v blízkosti čistých pramínků nebo studánek, kde žijí i larvy mloků. Mloci jsou vejcoživorodí – samičky mloků nekladou vajíčka, ale přímo larvy, které se z vajíček líhnou přímo v těle samice. Díky tomu jsou vajíčka v těle matky chráněna před predátory a před chladem. Páření probíhá koncem léta a na podzim, následujícího roku v březnu až květnu samička klade 40-70 larev přímo do potoků, studánek nebo jezírek. Larvy se živí drobnými vodními živočichy, projevuje se u nich i kanibalismus, po třech měsících se promění v dospělce. Zimní období přečkává v podzemních úkrytech, kde může být i více mloků pohromadě. V přírodě se mloci dožívají 20, v zajetí až 40 i více let.

Mlok má varovné žlutočerné zabarvení, a ne bezdůvodně. Jeho bělavý sekret z kožních žláz je jedovatý. Pro člověka není jed nebezpečný, ovšem pokud si po doteku mloka promneme oči, pocítíme silné pálení. Menší živočichové, pokud je jimi mlok napaden , mohou mít po požití jedu svalové křeče, obtíže s dýcháním, větší množství jedu jim může způsobit i smrt. Obvyklou potravou těchto mloků jsou různé larvy, žížaly, červi, slimáci a hmyz s měkkým tělem.

Ve středověku se věřilo, že hozením mloka do ohně se oheň uhasí. Vylučovaná mléčná látka, která vlhčí jeho kůži, je vedla k myšlence, že by mlok mohl vydržet jakékoli teplo a dokonce hasit ohně. Ze všech mlokům přisuzovaným vlastnostem byly ty, které se vztahují k ohni nejvíce zmiňované. Mají ovšem jednoduché vysvětlení: Mloci často odpočívají pod kládami, kořeny, pařezy nebo kůrami stromů. Když bylo dřevo přineseno na topení a vhozeno do krbu, z ohně „záhadně“ vylézali probuzení mloci.

Mlok skvrnitý je v ČR dle vyhlášky 395/1992 Sb., silně ohroženým druhem. Je přísně chráněným, odchyt je zakázán.

Naše voda, foto Naše voda – Nina Havlová