Je to jeden z paradoxů současného stravování – ačkoli je známo, že oxid uhličitý je odpadní látkou lidského metabolismu, dodáváme si tento odpad do těla pravidelně a zcela dobrovolně sami. Informuje o tom server Vitalia.cz.

Bublinky v pití zatěžují organismus. Přemíra oxidu uhličitého v organismu má nejen negativní dopady na zažívací ústrojí, ale nepřímo také na srdeční činnost a činnost dalších orgánů. Ostatně, pokud by se lidský organismus nedokázal pravidelně zbavovat odpadních produktů buněčného metabolismu, což je vedle oxidu uhličitého především voda, zkolaboval by.

„Bublinky“ (oxid uhličitý) přitom konzumujeme už od dětství, formou sycených ovocných nápojů, a prostřednictvím perlivých vod, nejrůznějších minerálek, piva či aktuálně třeba burčáků prakticky každý den. Sycené nápoje nám prostě chutnají a navíc máme pocit, že jimi zaženeme žízeň. Je to ale naopak – zejména studené sycené nápoje pocit žízně nezmenšují, ale díky následnému překrvení sliznice hltanu ještě zvyšují.

Volný oxid uhličitý kromě prokrvení sliznice způsobuje také známé nepříjemné brnění a snižuje citlivost chuťových buněk v ústech. Této skutečnosti pak využívají výrobci sycených nápojů k „přebití“ možných nepříjemných chutí nápojů. Pokud se přitom sycené nápoje pijí pomaleji, dochází ke zvýšené tvorbě slin.

Další, mechanický účinek mají sycené nápoje na zažívací trakt. To sice nemusí někomu dělat žádné problémy, u některých konzumentů se ale mohou projevit žaludeční a trávící obtíže a takzvaný Roemheldův syndrom (bolesti na hrudníku imitující infarkt). U lidí po operaci v oblasti břišní dutiny pak představují perlivé vody rizika zvýšeného nadýmání, což vede ke zbytečným pohybům břišní stěny a možnému dráždění operační jizvy.

Opticky nenápadné, zato ale možná nejzásadnější riziko představují bublinky jako látka způsobující změnu pH krve, známé překyselení organismu.Na překyselení přitom tělo reaguje zvýšenou dýchací a tepovou frekvenci, a tedy v praxi vyšším zatížením srdce a oběhových soustav. Umírněná konzumace bublinek je tak doporučením především pro kardiaky. Ale nejen pro ně.

Perlivou vodu, respektive obecně sycené nápoje, by například rozhodně neměli pít kojenci, protože uvolněné bubliny oxidu uhličitého mohou v žaludku vyvolat zvracení s rizikem vdechnutí zvratků a zadušení. Další rizikovou skupinou jsou nemocní lidé, kromě již zmíněných kardiaků také diabetici (oxid uhličitý zvyšuje kyselost) či nemocní s gastritidou nebo vředovou chorobou žaludku. A samozřejmě lidé s vrozeným sklonem k nadýmání.

Přestože je stejně jako v případě jakýchkoli látek odolnost organismu vůči jejich účinkům zcela individuální, lze podle odborníků za hranici rozumné konzumace sycených nápojů brát v průměru maximálně litr takových tekutin denně. Každopádně by sycené nápoje měly tvořit méně než polovinu denního příjmu tekutin.

Sycené nápoje

rozumná konzumace je maximálně v průměru litr denně

měly by tvořit méně než polovinu denního příjmu tekutin

nejsou vhodné pro kardiaky, diabetiky, kojence, nemocné např. s gastritidou nebo vředovou chorobou žaludku, osoby se sklonem k nadýmání

A v jakých koncentracích se oxid uhličitý v nápojích či zdrojích pitné vody obvykle nachází? V povrchových vodách je v koncentracích řádu desetin až jednotek mg/l, výjimečně přes 10 mg/l. Naopak v podzemních vodách jsou obvykle mnohem vyšší koncentrace oxidu uhličitého, a to až v desítkách mg/l, pokud pocházejí z větších hloubek. Zvlášť bohaté na něj jsou některé minerální vody, v nichž se koncentrace volného CO2 pohybují od desítek až po několik tisíc mg/l.

V minerálních a perlivých stolních vodách uměle sycených se po tomto nasycení pohybuje obsah oxidu uhličitého mezi 4000 až 6000 mg/l, přičemž (minerální) vody v plastových lahvích mají vyšší obsah než tytéž vody ve skleněných obalech (důvodem jsou ztráty CO2 z plastových lahví během skladování).

Vody označované jako „mírně perlivé“ mívají obsah této látky v rozmezí 1500–4000 mg/l. Sodová voda má pak obsah bublinek nejvyšší, zhruba 7000–8000 mg/l. Pivo pak obsahuje obvykle 4000–5000 mg oxidu uhličitého na litr. Platí přitom, že čím je obsah oxidu uhličitého vyšší, tím je pH nápoje kyselejší s následným vyšším potenciálem k ovlivnění pH krve. Výjimkou jsou některé minerální vody, které pro svůj vysoký obsah hydrogenuhličitanů a dalších složek mají i přes vyšší koncentraci oxidu uhličitého hodnotu pH 6,0–7,0 („alkalické kyselky“). Na závěr snad jen lze dodat, že kromě nápojů má značný vliv na překyselování organismu také ostatní strava. Překyselení přitom zvyšují hlavně potraviny živočišného původu.

Zdroj: www.vitalia.cz, foto Naše voda – Nina Havlová