Ačkoli je takzvaná atomizace vodárenství v naší zemi negativně hodnocena všemi zainteresovanými ministerstvy (zemědělství, životního prostředí i financí), láká vidina potenciálních „zisků z vody“ celou řadu obcí, měst i regionů. Nejnověji v Jihlavě. Není proto na škodu uvést některé údaje, které nejen s převzetím kontroly nad vodou souvisí.

Město Jihlava se před deseti lety rozhodlo, že vystoupí ze SVAK Jihlavsko a „vyzvedne“ si svůj majetek, aby na něm mohlo lépe hospodařit. Získání majetku se podařilo až letos v červnu, a to díky dohodě města Jihlava se svým dlouholetým odpůrcem a dosavadním majitelem VHI na území Jihlavy SVAK Jihlavsko. Přičemž hlavní zásluhu na ukončení dlouholetých sporů má určitě současné energické vedení města. Zároveň je spravedlivé říci, že tato dohoda by nebyla možná bez kooperativního přístupu provozovatele vodovodů a kanalizací v Jihlavě, společnosti VAS a.s. Ta, ač je v oblasti vodohospodářství respektovaným subjektem, má významný regionální přesah a dostala cenu za společenskou odpovědnost od hejtmanů dvou krajů i ministra vnitra ČR, je přesto v Jihlavě personou non grata a její jméno tam raději nevyslovujte nahlas.

Jihlava se po uzavření vodohospodářské dohody dostala na zajímavou křižovatku, kdy se rozhoduje, kterou cestou dál půjde. Ve hře je opravdu hodně, pokračování sporu o úpravnu vody Hosov, a tedy vliv na cenu, mnohamilionové investice do nového provozu, ale i o stovky milionů dotačních korun, které jsou k dispozici na opravy infrastruktury, avšak Jihlava na ně v důsledku soudních tahanic doposud neměla šanci dosáhnout.

Není od věci si připomenout, že podobná komunální emancipace probíhá v celé řadě měst a obcí. Před nedávnem na druhé straně republiky – v Turnově. To je oproti Jihlavě město třetinové, ale jinak byla jeho pozice a pozice svazku obcí VHS Turnov, jehož je Turnov členem, situaci Jihlavy velmi podobná: Turnov žehral na vysoké vodné a stočné, malý vliv na rozhodování o cenách vody, a zpracovával si proto analýzy na vystoupení. V roce 2020 končila smlouva tamnímu provozovateli, což vypadalo ideálně. Zásadním momentem bylo seznámení se s výsledky analýzy možností, které pro Turnov zpracovala renomovaná poradenská společnost. Vyplynuly z ní čtyři realizovatelné varianty:

1. a) nový provozovatel „na zelené louce“
2. b) nová provozní divize „na zelené louce“
3. c) servisní smlouva
4. d) koncesní smlouva.

Tady by měli zbystřit pozornost jihlavští, kteří na červnovém zastupitelstvu vsadili na kartu b), tedy vytvoření provozní divize v rámci Služeb města Jihlava (SMJ). Toto nouzové řešení zastupitelé zvolili poté, co se původní městská provozní společnost JVAK diskvalifikovala kvůli neprůhlednosti hospodaření, podezření z klientelismu a množství dalších nesrovnalostí a průšvihů. Pokud by tuto analýzu viděli v Jihlavě, výsledky by je rozhodně nepotěšily. Varianta provozní divize „na zelené louce“ skončila na čtvrtém, tedy posledním místě. Těsně za variantou vytvoření nové provozní společnosti.

Obrovská finanční náročnost rozjezdu nového provozovatele, která byla na území Turnova a okolních obcí spočítána na 158 milionů Kč, byla jedním z hlavních důvodů, proč nebylo doporučeno jít touto cestou. Větší Jihlava by se mohla snadno dostat i na vyšší cenu. Cena však nebyla jediné kritérium. Za znepokojivý byl označen i nepoměr rizik spojených s vlastním řešením – především právní rizika a riziko vymáhání pohledávek. Z provedené studie vyplývá, že břemeno vlastního provozování nakonec může velmi výrazně dopadnout na koncové spotřebitele. Cena vodného a stočného by totiž v podstatě dosáhla výše tzv. sociálně únosné ceny. Ta se mimochodem v Jihlavě (podle Kraje Vysočina) pohybuje okolo hranice 115 korun za m³.

A jak to v Turnově dopadlo? V lednu 2020 vypsal VHS Turnov zadávací řízení na novou koncesní smlouvu. Svazek dal stranou emoce a rozhodl se racionálně a v zájmu peněženky sdružených obcí i koncových spotřebitelů. Vybral variantu d), naprostý outsourcing včetně inkasa vodného a stočného na externího provozovatele.

V Jihlavě je situace navíc komplikovanější o fakt, že v rámci dohody města o ukončení části soudních sporů zůstává prozatím v majetku SVAK Jihlavsko (a tedy i v provozování VAS a.s.) podstatná součást klíčové vodohospodářské infrastruktury. Tedy úpravny vody a rozvodná soustava zásobující nejen Jihlavu, ale i další obce Jihlavska. Bez té nebudou mít jihlavští nikdy úplnou kontrolu nad cenotvorbou vodného a každý politický slib levnější vody nebo vyšších zisků bude závislý na hospodaření a cenotvorbě SVAK Jihlavsko, resp. VAS a.s. Případně na tom, jak hluboko si bude město moci sáhnout do své vlastní pokladny, aby cenu vodného a stočného pro své občany uměle udrželo na přijatelné výši dalšími dotacemi (jak se ukázalo v případě JVAK).

Základní problém, který si ne každý uvědomuje, je skutečnost, že prodej vody je disciplína extrémně komplikovaná a specifická. V žádném případě nejde jen o techniku. Ne náhodou se hlavní provozovatelé předbíhají v dosahování certifikátů řízení kvality. V přísně regulovaném odvětví je know-how a nekompromisní dodržování procesů jedinou cestou k úsporám z rozsahu a ziskovým maržím. I proto padesát největších provozovatelů obsluhuje 89 % českého trhu s pitnou vodou.

Samozřejmě neplatí, že takzvaný provozní model je vždy a všude optimální a že vlastnický model, k němuž směřuje Jihlava (a jiní) představuje jen a pouze rizika. Ve vyspělém světě nicméně dochází ve vodohospodářství spíše ke koncentraci a vytváření synergických efektů (nejde jen „o vodu“, ale také například o odpadové hospodářství nebo energetiku), zatímco v naší zemi vidíme vývoj spíše opačný. Zřejmě přestáváme patřit mezi vyspělé země….

Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto Naše voda