Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR zpracovalo odpovědi na otázky, které byly položené během vysílání webkonference Provoz vodovodů a kanalizací, ale z důvodu nedostatku času na ně již nebylo možné bezprostředně reagovat.

Otázka č. 1

Není hlavním problémem cena recyklované vody?

Odpovídá prof. Ing. Jiří Wanner, DrSc., VŠCHT Praha

Nevím, zdali je cena recyklované vody úplně jejím hlavním problémem, ale určitě patří k bariérám, které je nutno v recyklačních projektech řešit. Náklady na dodávky recyklované vody sestávají zejména z těchto složek:

Cena za úpravu odtoku z ČOV na kvalitu požadovanou pro daný účel opětovného použití vody.

Náklady na akumulaci a dopravu recyklované vody do místa plnění, tj. do místa předání zákazníkovi k využití.

Náklady na hodnocení chemické a mikrobiologické kvality dodávané recyklované vody v rozsahu a s frekvencí požadovaných příslušnými předpisy, resp. v povolení provozu recyklačního systému.

Existuje několik finančních schémat tvorby ceny recyklované vody a služby její dodávky, které se liší jednak podle regionů a jednak i podle konkrétního způsobu využívání recyklované vody. Při tvorbě ceny za recyklovanou vodu a její dodávku mohou regulátoři zohlednit i potřebu podpořit náhradu pitné vody za vodu recyklovanou, a to jak z hlediska šetření vodních zdrojů, tak i dopadů do životního prostředí. Z tohoto hlediska je výhodné, když produkci a distribuci recyklované vody zajišťuje větší vodárenská společnost, která může část nákladů na recyklaci vody rozprostřít i do ostatních poskytovaných služeb.

Výše uvedené důvody vedou k tomu, že aktuální ceny dodávané recyklované vody ve světě i v EU kolísají v širokém rozsahu, nejčastěji v rozmezí 0,2 – 0,6 EUR/m3. Pokud má recyklace vody plnit své účely, neměla by cena za její dodávku převyšovat místní cenu vodného. Z tohoto hlediska je pro budoucnost využívání recyklované vody důležité, že ceny vodného ve většině zemí EU rostou a budou i nadále růst, zejména v důsledku plnění požadavků nové směrnice EU (SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2020/2184 ze dne 16. prosince 2020 o jakosti vody určené k lidské spotřebě).

Otázka č. 2

Jak bude reagováno na výzvu Senátu ČR, který v usnesení v říjnu 2021 žádá zavedení pravidelného a systematického monitoringu vody, potravin a kalů z hlediska škodlivých PFAS v hnojivu z čistírenských kalů mohou kontaminovat potraviny?

Odpovídá Ing. Miroslav Florián, Ph.D., Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský:

Provádíme monitoring kalů jako vstupů do půdy, tzn. jsme zaměření na ČOV, jejichž produkce v nějaké formě směřuje na ZPF. V odebraných vzorcích kalů stanovujeme, kromě dalších parametrů také 6 perfluroalkylových sloučenin (PFHxA, PFHpA, PFOA, PFNA, PFDA, PFOS), z těchto sloučenin jsou PFOA (perfluorooktanová kyselina) a PFOS (perluorooktansulfonát) považovány za výsledné produkty degradace. Poprvé byly PFAS ve vzorcích kalů stanoveny v roce 2013, v 21 vzorcích. Poté každý rok. V roce 2020 se počet odebíraných vzorků snížil na 14. Základní informace o obsazích PFAS v kalech jsou uvedeny ve výročních zprávách monitoringu: Kontrola a monitoring cizorodých látek v potravnich řetězcích (ÚKZÚZ) (eagri.cz). Co se týče kontaminace potravin – pro uvedené látky je prokázaný dálkový transport a vysoká bioakumulace. Akumulují se v proteinech (nikoli v tucích jako ostatní POPs). Prokázané jsou kontaminace ryb.

Otázka č. 3

EK představila minulý nového nařízení v rámci Farm to Fork návrh limitů PFOA v odpadech, který se dotýká i kalů? Nebude toto kritické pro použití kalů?

Odpovídá Ing. Miroslav Florián, Ph.D., Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský:

Pravděpodobně se jedná o (2021/0340(COD)) Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, kterým se mění přílohy IV a V nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1021 o perzistentních organických znečišťujících látkách (ze dne 28. 10. 2021). Příloha IV se vztahuje k článku 7 nařízení a tento článek se jmenuje Nakládání s odpady (odpady se nesmí znečistit látkami uvedenými v příloze IV, pokud odpad obsahuje látky uvedené v příloze IV tak ty látky nesmí dále kontaminovat žp, musí být zničeny, …). Ve stávající příloze IV je např. DDT, HCH, HCB – s limitem 50 mg/kg!! – přičemž tyto látky nejsou zohledněny v současně platných limitech pro kaly aplikované na ZPF (vyhláška obsahuje pouze souhrnný parametr AOX – adsorbovatelné halogeny – 0,6 mg/kg). PFAS jsou uvedeny jako „Kyselina perfluorooktanová a její deriváty (PFOS…) + uvedeno několik CAS „a další“ – opět s limitem 50 mg/kg.

Otázka č. 4

Brali jste v úvahu při hodnocení vysokého P v půdě i jeho formu (rozpustnost, dostupnost)?

Odpovídá Ing. Miroslav Florián, Ph.D., Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský:

Při hodnocení obsahu živin v půdě se vychází z výsledků tzv. Agrochemického zkoušení zemědělských půd (AZZP). Jedná se o systém, který se v různých modifikacích používá již cca 60 let a nepracuje s celkovým obsahem živin v půdách, ale s tzv. přístupnými živinami. To je suma živiny, která je za běžných podmínek rostlině dostupná, je to tedy poměrně o dost více, než vodorozpustný podíl a současně o mnoho méně, než je celkový podíl. Živiny v půdě neustále podléhají fyzikálním, chemickým a především biologickým procesům, které určují jejich rozpustnosti/přístupnosti. AZZP využívá speciální činidlo, směs dle Mehlicha (III), která by měla odrážet právě tento přístupný podíl živiny. Pokud použiji hnojivo (případně například kal či sediment), obsažené živiny se promítnou do různých forem přítomným v půdě. Některé přejdou do půdního roztoku, některé se naváží na sorpční komplex půdy, některé zůstanou nebo se stanou nepřístupnými (ovšem mohou být časem opět zpřístupněny…). Pokud se tedy používání kalů projeví nárůstem přístupného podílu fosforu (hodnoceném Mehlichem III v rámci AZZP), je zcela zjevné, že alespoň určitá část má dostatečnou rozpustnost. Lze tedy konstatovat, že samotný způsob hodnocení obsahu P v půdě zohledňuje rozpustnosti/přístupnosti používaných hnojiv (případně dalších vstupů, jako jsou kaly).

Otázka č. 5

Jak se dále nakládá s kalem vzniklým v ZOTEKO?

Odpovídá Ing. Radim Staněk, komise pro čistírny odpadních vod SOVAK ČR:

Likvidaci odvodněného kalu, který vzniká při zpracování kapalných odpadů, zajišťuje vlastník zařízení – Marius Pedersen, a.s. Odvodněný kal končí na skládce nebezpečného odpadu, kde je upravován solidifikací, aby se snížila vyluhovatelnost nebezpečných látek.

Otázka č. 6:

Lze z Vašich závěrů dovodit, že ekonomický model výroby biometanu za stávajících cen kolabuje?
Odpovídá: Ing. František Střída, Ph.D., komise pro oblast energií SOVAK ČR:

Vše se odvíjí od nabídnuté výkupní ceny za bioplyn a certifikát původu a ceny elektřiny a zemního plynu. Nám bylo nabídnuto 77 Eur /MWh  při poptávce v říjnu za výkup bioplynu( 40 certifikát 37 komodita). Elektřina bez distribuce je teď na úrovni cca 120 eur/MWh  jen komodita zemního plynu je za 52 eur/MWh k tomu je potřeba připočítat distribuce! A dále je důležité s čím to budete porovnávat, pokud s kogenerací se zeleným bonusem vyjde výhodněji pálit kalový plyn v kogeneraci a nenakupovat část elektřiny a plynu pro výrobu tepla, pokud  bude KGJ bez zeleného bonusu závisí to na cenách výše uvedených. Ale samozřejmě vždy záleží jaká je místní specifikace jednotlivé ČOV a také množství plynu.

Otázka č. 7:

Zajímal by mne Váš názor na řešení kůrovcové kalamity. Pocházím ze Šluknovského výběžku, kde nyní probíhá intenzivní těžba suchem a kůrovcem poničeného lesa těžkou technikou. Je možné nějak následky této těžby zmírnit? Je lepší těžit nebo ponechat les, aby si pomohl sám. Nyní se tyto přístupy na území Českého Švýcarska kombinují. Probíhá nějaká diskuze  těžařských společností, vlastníků lesů s odborníky na ekosystémy?

Odpovídá RNDr. Jan Pokorný, CSc., z ENKI, o.p.s.:

Úhyn smrkového lesa kůrovcem má za následek přehřívání krajiny za slunných dnů. Živý, vzrostlý les váže až několik stovek wattů sluneční energie na metru čtverečném  do vodní páry výparem vody (evapotranspirace je výpar vody rostlinou/transpirace + výpar vody z půdy a dalších povrchů). Povrchová teplota takového živého lesa je pod 30 °C, v podrostu lesa je teplota okolo 25 °C a méně. Díky této inverzní teplotě (v korunách vyšších, v podrostu u země nižší) se vzduch a vlhkost drží v lese, protože chladný vzduch je těžší. Zdravý les komunikuje s atmosférou přes koruny stromů, které řídí výpar vody a fotosyntézu zavíráním/otevíráním průduchů. Když je vody nedostatek, průduchy se zavřou a les neztrácí vodu, stromy neuschnou. Zdravý les vypařuje vodu korunami stromů a nad lesem je vysoká relativní vlhkosti vzduchu, pozorujeme mlhu nad lesem, která zvolna stoupá výše až vzduch dosáhne rosného bodu, tvoří se mraky a odpoledne zaprší. To je krátký oběh vody. 1 200 litrů vodní páry vytvoří při kondenzaci 1 litr vody tekuté/kapky. Při kondenzaci a následném dešti poklesne tlak vzduchu a nad les je nasáván horizontálně vzduch s vlhkostí  z okolí.

Uschlé stromy nevypařuji vodu. Rozdíl teploty povrchu zdravých korun stromů a uschlého lesa je za slunného dne běžně 20 °C. Sluneční energie v suchém lese ohřívá suché kmeny a půdu, povrchová teplota je mezi 40 – 50 °C a vzhůru stoupá rychle ohřátý vzduch, který odnáší a nasává vlhkost z okolí. Tak vysycháme a vytváří se bariera (anticyklona) přísunu vlhkého vzduchu od oceánu. Uschlé lesy tedy přispívají k letním horkům a prodlužují období beze srážek.

Kůrovcová kalamita má několik příčin. Jak víte, zhoršila se denní, pravidelná péče o lesy. Asi budete mít lepší přístup k údajům o počtu pracovníků v lesích LČR nyní a před 15 roky. Tuším, že klesl na pětinu a hajní dostali větší rajóny na starost. Zásahy proti kůrovci dělají najaté firmy, neodstraňují se jednotlivé stromy. Ze vsí zmizeli drobní podnikatelé s menším traktorem, koněm a motorovou pilou. Takže z několika kůrovcových stromů je během dvou let uschlý les.

Kůrovec je vědomě rozmnožován v Národním parku Šumava. Existují přitom práce z Kanady ukazující, že kůrovec může s teplým proudem vzduchu vystoupat do výše 800 metrů, tam „potká“ jiné proudění a je přenášen ve velkém počtu na vzdálenost desítek km až 100 km – sledovali to radarem a odlovovali vrtulníky.

Praktické lesníky nikdo neposlouchá a nemají prostor v České televizi.

Ve společnosti převládá pohodlí až lenost a zastírá se to učenými řečmi, že si příroda pomůže sama nejlépe a že se les obnovuje lépe než v péči lesníků. Stejní lidé před 25–30 roky tvrdili, že se kůrovec na Šumavě a v jiných chráněných území nerozmnoží, neboť je přirozenou součástí entomofauny.

Otázka č. 8:

Je možné zhruba sdělit, jak jsme na tom v ČR s možnostmi akreditované analýzy PFAS v pitné vodě?

Odpovídá Ing. Darina Dvořáková, Ph.D., VŠCHT Praha:

Ano, VŠCHT, Ústav analýzy potravin a výživy má akreditovanou metodu pro stanovení 28 PFAS a pro PVK jsme realizovali analýzu sady vzorků pitných vod na jaře a podzim letošního roku. S ohledem na to, že ústav částečně funguje jako akreditovaná laboratoř (https://uapv.vscht.cz/mzl), máme jistou kapacitu pro analýzu vzorků vod, dle domluvy. Informace o dalších akreditovaný laboratořích a subjektech je možné volně dohledat zde: https://www.cai.cz/?page_id=4499, kde je u každé laboratoře zveřejněna příloha k akreditaci s metodami a jejich rozsahem.

Odpovídá Ing. Radka Hušková, předsedkyně komise laboratoří SOVAK ČR:

Jak uvedla Ing. Darina Dvořáková, Ph.D., přehled bude na webu ČIA. Vím o Povodí Vltavy, které pro PVK provádělo analýzu PFOS a PFOA. Ale protože PVK chtěly mít přehled o 20 PFOS dle nové Směrnice EU, zadaly analýzy na VŠCHT ve spolupráci se SZÚ, aby mohly být výsledky z vody dodávané PVK zahrnuty do studie. Domnívám se, že v ČR je velmi málo laboratoří akreditovaných na rozsah 20 PFAS. A pokud se týká sumy PFAS, kde EU zpracovává metodiku, neumím si představit, kam bude metodika směrována.

Otázka č. 9:

Metodika je to náročná instrumentálně i z hlediska nastavení. Viděli jsme že akreditované je VŠCHT Praha, ústav analýzy potravin a výživy se kterým spolupracuje i SZÚ. Laboratoře PVK mají akreditaci vlastní nebo PVK využívá VŠCHT Praha?

Odpovídá Ing. Radka Hušková, předsedkyně komise laboratoří SOVAK ČR:

PVK nemá metodu PFAS zavedenou, zatím je to ve fázi zjišťování úrovně výskytu PFAS ve vodě dodávané PVK (viz odpověď výše).

Otázka č. 10:

Víme jak jsme na tom s akreditací a zkušenostmi u laboratoří dalších? Například podniky povodí atp. Jde o to, že by bylo vhodné, abychom to dělali šířeji v oboru a VŠCHT asi na to těžko bude mít kapacitu.

Odpovídá Ing. Radka Hušková, předsedkyně komise laboratoří SOVAK ČR:

Ano, považuji za vhodné provést screening výskytu PFAS v jednotlivých vodovodech, ale na to právě probíhá společný projekt SZÚ a VŠCHT. Nevím, na jaké období to je plánováno, zatím proběhly 2 odběry v 2021 v rámci celé ČR. Je možné obrátit se na podniky povodí, zřejmě budou mít zavedeno PFOS a PFOA (jako má Povodí Vltavy) , ale zřejmě ne celé spektrum 20 PFAS. Je to o provádění Rámcové vodní směrnice a k tomu se váže rozsah látek na „watch listu“. PVK hodlá výsledky 20 PFAS využít při zpracování rizikové analýzy.

Otázka č. 11:

Můj dotaz směřuje k aplikaci ustanovení zákona o vodách č. 254/2001 Sb. §15, odst. 4, který podmiňuje vydání kolaudačního souhlasu ke stavbám VHI doložením vydaného povolení k provozování oprávněnému provozovateli. Vydání povolení k provozování oprávněnému provozovateli je však podmíněno podle § 6, odst. 2b ZoVaK č. 274/2001 Sb. doložením smlouvy, která opravňuje provozovatele VHI provozovat. Častá praxe je však taková, že kolaudujícím stavebníkem je investor, který po kolaudaci předává zařízení jinému vlastníkovi VHI do majetku či do nájmu, který má svého provozovatele. Příslušné smlouvy (kupní, nájemní, provozní), které pak opravňují uvedeného provozovatele provozovat tento majetek, tak vznikají až po kolaudaci a není je tedy možné doložit k žádosti o vydání povolení k provozování před kolaudací. Jak z tohoto kruhu vystoupit, pokud mají být dodržena ustanovení obou zákonů?

Odpovídá Mgr. Barbora Veselá, předsedkyně právní komise SOVAK ČR:

Máte pravdu, že některá ustanovení zákona o vodách a zákona o vodovodech a kanalizacích si odporují a nelze než dohodnout se správními úřady na co budou ochotny přistoupit a jak přizpůsobit praxi tak, aby alespoň trochu naplňovala účely obou zákonů. Z našich zkušeností je běžné, že vlastník vodovodu nebo kanalizace, který chce kolaudovat toto dílo, tak uzavře smlouvu o provozování s odloženou účinností s budoucím provozovatelem vodovodu nebo kanalizace, a to bez ohledu na to, že tato bude přecházet na jiného vlastníka, který má svého provozovatele. Smlouva s odloženou účinností se totiž obvykle uzavírá s tímto provozovatelem, který bude vodovod nebo kanalizaci v budoucnu provozovat. Také se setkáváme s tím, že vodoprávní úřad je ochoten akceptovat i smlouvu mezi investorem a budoucím vlastníkem – kupní nebo darovací – s odloženou účinností o převodu vlastnictví spolu s doložením smlouvy mezi přejímajícím vlastníkem a provozovatelem a povolení k provozování přejímajícího vlastníka na stávající majetek, k němuž bude přiřazen i nový majetek.

Praxe se však liší úřad od úřadu a je tudíž nutné navržený postup s nimi konzultovat.

Plné znění odpovědí včetně doprovodných tabulek a grafů na: www.sovak.cz

 

 

18.11.2021 11.16, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Čistota vody a rekreace, Voda a naše peněženka, Podnikání s vodou a zákony, Vodovody a kanalizace, Statistiky a kauzy, Hlavní zprávy