Populaci jelenovitých v České republice ohrožuje nepůvodní parazit z Dálného východu, hlístice Ashworthius sidemi, která má naprostou početní převahu nad původními druhy parazitů. K takovému závěru dospěl výzkum týmu parazitologů z České zemědělské univerzity v Praze vedeného docentem Jaroslavem Vadlejchem.

Překvapující výsledky studie, publikované v předním vědeckém časopise Frontiers in Veterinary Science, poslouží k lepšímu pochopení biologie a šíření tohoto parazita. Ashworthius sidemi je krev sající hlístice, která parazituje ve slezu (žaludku) volně žijících přežvýkavců. Původně se vyskytovala pouze na ruském Dálném východě u asijských druhů jelenovitých, jako jsou sika, wapiti nebo sambar. A právě s jeleny sika byl parazit na konci 19. a začátkem 20. století přivezen do Evropy. Přizpůsobil se zdejším klimatickým podmínkám, infikoval evropské druhy jelenovitých a začal se mezi nimi šířit. Hlístici A. sidemi lze tedy považovat za invazní druh, a to velmi úspěšný.

První zmínka o výskytu parazita A. sidemi na území tehdejšího Československa pochází z roku 1973, kdy byl nalezen při pitvách několika jelenů sika ulovených v Lánské oboře ve Středočeském kraji, a také u sik v blízkosti obce Manětín v Plzeňském kraji. V průběhu 70. let minulého století se objevují i další zmínky o tomto nepůvodním druhu parazita. Nálezy však byly spíše ojedinělé a vázané pouze na jelena siku. V současnosti je již A. sidemi běžným parazitem jelení, srnčí a dančí zvěře v České republice.

„Při pitvách slezů 104 ulovených jedinců jelenovitých jsme zjistili, že invazní hlístice má naprostou početní převahu nad původními druhy parazitů. Vypadá to, že A. sidemi je agresivní parazit, který vytlačuje naše původní druhy parazitů a dělá to velmi efektivně,“ vysvětluje docent Jaroslav Vadlejch. Invazní hlístice není vybíravá a může parazitovat u široké škály hostitelů, jak potvrzuje docent Vadlejch: „Prokázali jsme ji u naprosté většiny v ČR běžných jelenovitých, ale například i u losa evropského. Dále jsme zjistili, že hlístici A. sidemi, na rozdíl od našich původních druhů parazitů, nevadí nízké zimní teploty a rozmnožuje se v průběhu celého roku. Hostitelé se tak mohou infikovat při pastvě celoročně.“

Při šíření A. sidemi se uplatňují jednotlivé druhy hostitelů různým způsobem. Například jelen evropský, který je lépe adaptovaný na tuto invazní parazitózu a ujde i několik desítek kilometrů, roznáší parazita do nových lokalit. Srnec evropský je naopak k tomuto parazitu vnímavý, ve slezu hostí až několik tisíc jedinců, a tak napomáhá k jeho dalšímu rozšíření v dané lokalitě.

Do budoucna lze očekávat vzrůstající zájem o invazní hlístici A. sidemi. Kromě jelenovitých totiž infikuje i chráněné zubry evropské a u nich může vyvolat vážné zdravotní problémy, dokonce i úhyn. Invazní parazit může představovat reálné riziko i pro domácí přežvýkavce, kteří s jelenovitými sdílejí pastvinu. „Těmito i dalšími otázkami souvisejícími s diagnostikou, epizootologií a dopadem invazního parazita A. sidemi na naše původní druhy jelenovitých se společně s kolegy z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně budeme v průběhu příštích let zbývat v rámci projektu financovaného Technologickou agenturou České republiky,“ uzavírá docent Jaroslav Vadlejch, vedoucí výzkumného týmu parazitologů ČZU v Praze.

Zdroj a foto (hlístice) ČZU