Budoucnost vodní dopravy v ČR, projekty zadržování vody v krajině, možnosti kompenzací technických staveb v krajině nebo role zelených fasád ve městech – to je jen stručný výčet témat, která byla náplní letošního sedmého ročníku Děčínského dialogu o vodě, jehož hlavním organizátorem byl tradičně Spolek Aquarius-Vodnář (SAV).

Děčínský dialog se letos podobně jako řada dalších podobných akcí uskutečnil formou webináře za podpory magistrátu města Děčín a Státního pozemkového úřadu Děčín (SPÚ), který prezentoval v úvodu konference výsledky regionálních pozemkových úprav, mimo jiné zvyšující potenciál zadržování vody v krajině. Revitalizace, respektive rekultivace se týkal i obsáhlý referát o potenciálu a možnosti využití jezera Most, rozkládající se na ploše 309 hektarů, což je aktuálně jedna z největších vodních ploch v Ústeckém kraji. Jak navíc informoval Miroslav Sajdl z Palivového kombinátu Ústí nad Labem, v kraji se plánují další rekultivace (ČSA, Vršany, Nástup a Bílina), které dohromady zaujmou plochu 2 816,5 hektaru a zadrží 1,260 miliardy kubíků vody. Kraj však dosud nemá zpracovanou koncepci využití těchto vodních ploch, což také něco vypovídá o tom, co bylo letos hlavním společným tématem Děčínského dialogu o vodě – totiž, že nakládání s vodou a její využití je ve společnosti, až na mediálně atraktivní téma přírodně blízkých patření, spíše na okraji zájmu. Výsledkem je pak i obtížná efektivní správa důležitých vodních cest, jako je Labe, a to i při údržbě břehových porostů, například při potřebě pokácet suché stromy, ale i v řadě dalších aktivit, což na řadě příkladů prezentoval Jiří Mach, vedoucí provozu státního podniku Povodí Labe. O roli státních podniků Povodí jak při revitalizaci toků, tak ale také při správě a údržbě přehrad a vodních děl mluvil i generální ředitel Povodí Vltav Petr Kubala a připomněl, že vltavská kaskáda zadrží 1,4 miliardy kubíků vody. Za důležitý účel vltavské kaskády pak označil nadlepšování průtoků vody v dobách sucha, což je role, na kterou se často zapomíná. Kubala také zdůraznil, že zvýšení počtu lokalit v Generelu LAPV o 21 míst v žádném případě neznamená zahájení výstavby přehrad a vodních děl, jak to bohužel často interpretují občanští aktivisté i starostové obcí, kterých by se potenciální výstavba nějakým způsobem dotkla.

Skutečnost, že technické stavby nemusí mít negativní dopad do krajiny, demonstroval na dvou projektech Pavel Obrdlík ze společnosti Ekopontis, konkrétně na kompenzačních opatřeních při obchvatu Blučiny a Mikulova. Opatření, jejich výsledkem bylo obsazení okolních biotopů vzácnými planě rostoucími bylinami a zvýšení retenční schopnosti krajiny, byla přitom nenákladná a jednoduchá a spočívala především ve vybudování systémů mělkých terénních rýh a mělkých tůněk v okolí staveb. Roli meliorací v krajině se věnoval Jan Vopravil z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd, který kromě statistických dat a obvykle prezentované negativní roli meliorací v odvodňování krajiny poukázal také na pozitiva těchto staveb, spočívající ve zlepšení hospodářského využití půdy a především v uvolnění retenčního prostoru pórů v půdě, což má pozitivní vliv jak na rostliny, tak na schopnost odvodněných pozemků při deštích zadržovat více vody. Přínosy zelených fasád a zelených střech ve městech, opět na konkrétních příkladech, ukázal ve své prezentaci Ivan Kupilík ze společnosti LIKO – S, s tím, že 10 čtverečních metrů zelené fasády dokáže mimo jiné vytvořit za den kyslík pro 30 lidí a odpařit 40 litrů vody, a tím zlepšit místní mikroklima. Možnosti lepšího hospodaření s vodou, mimo jiné ve formě využití recyklované vody, připomněl pak Petr Havel z portálu Naše voda.

S kritickým příspěvkem k současnému pojetí lodní dopravy a vodních koridorů vystoupil ředitel společnosti Vodní cesty Jan Skalický, který mimo jiné zdůraznil, že současné pojetí budování vodních cest a kanálů je zcela jiné, než někdejší přímá a vybetonovaná koryta vodních toků, jak je má veřejnost ve svých myslích zafixována. Dnes jsou součástí koridorů litorální pásma, rybí přechody a řada dalších doprovodných opatření, která ve výsledku v okolí koridoru podporují biodiverzitu, což ovšem veřejnost netuší. Důvodem je nedostatečná komunikace za strany politiků a velké rezervy v komunikaci vodní problematiky jako celku. Řada vodních děl navíc podle Skalického naplňuje veřejný zájem, a jako taková by měla být posuzována i ze zákona. Obhajobě vodních děl by také podle něj napomohlo vytvoření funkce vládního zmocněnce pro vodní koridory. Každopádně, bez rozvoje vodní dopravy ČR podle Skalického nemůže splnit své závazky týkající se redukce silniční dopravy.

Na potřebě intenzivní, ale objektivní komunikace témat spojených s vodou se shodli prakticky všichni účastníci webináře, řadu aktivit SAV v tomto směru prezentoval předseda Spolku Petr Vít. Ten také slíbil vytvořit z letošních příspěvků na Děčínském dialogu o vodě sborník, s tím, že Děčínský dialog o vodě bude pokračovat i nadále v dalších letech, doufejme  v podobě fyzického setkání účastníků tak, jak tomu bylo dosud.

Petr Havel, ilustrační grafika (Děčínský dialog – prezentace) SAV