Zvýšený zájem o téma vody a sucha vede (nejen) v poslední době k celé řadě zcela zavádějících informací, jimiž je bombardována laická veřejnost. Připomíná to web reflex.cz s tím, že mýty o vodě se týkají šetření s vodou, konzumace vody, opatření na zadržování vody v krajině i zásob vody na planetě.

Téměř v každé zprávě týkající se sucha a zajištění zásob pitné vody v budoucnosti se například můžeme dočíst, že vody na Zemi ubývá. Není to ale pravda.

Mýtus 1: Zásoby vody na Zemi se tenčí

Skutečnost: Voda se z naší planety neztrácí, kromě zcela marginálního množství, které uniká z horních vrstev atmosféry do vesmíru. Ve skutečnosti je množství vody na Zemi stejné už desítky milionů let a lidé dnes pijí fakticky stejnou vodu, kterou již pili dinosauři.

Mýtus 2: Vody ubývá v souvislosti se zemědělskou výrobou

Skutečnost: Ačkoli se celá řada analýz zabývá takzvanou „vodní stopou“, tedy množstvím vody spotřebované při výrobě potravin nebo oděvů, a v těchto dokumentech se konstatuje, že se například k výrobě kilogramu hovězího masa spotřebuje 15 000 litrů vody, ani tato voda nikam nemizí a na planetě zůstává. Voda se ale po planetě přesouvá, recykluje a koluje v rámci malého koloběhu vody (ve vnitrozemí) nebo velkého koloběhu vody (planetárního).

Mýtus 3: Letošní rok byl nejsušší v historii

Skutečnost: Ani z hlediska teplotních průměrů, ani z pohledu průtoků vody ve velkých řekách, ani z hlediska délky trvání nebyl letošní rok v historicky známém období nejteplejší nebo nejsušší. Nepadl ani teplotní rekord (40,2 stupně Celsia z roku 2012), ani množství vody v důležitých tocích (v roce 1947 tekla v Praze ve Vltavě méně než polovina vody co letos, pověstný suchý kámen u Děčína byl tehdy vidět celý, letos byla jeho část ještě ve vodě), ani délka suchého období (nyní registrujeme pátý rok v řadě s nedostatkem srážek, v období 1856 až 1876 šlo o dvacetileté období).

Mýtus 4: Rozhodující roli v zadržování vody v krajině mají rybníky

Skutečnost: Podle dost podrobných dat, kterými ČR disponuje, dokáží veškeré rybníky v ČR (zhruba 23 000 rybníků) zadržet necelou půl miliardu kubíků vody, zatímco vodní nádrže, včetně nádrží na pitnou vodu, kterých je 165, zadrží 3,36 miliard kubíků vody. Protože je ale značná část našich rybníků zanesena splachem z polí, odhaduje se, že retenční schopnost rybníků je ve skutečnosti ještě zhruba o třetinu nižší, využitelný objem vody pro zvýšení toku vody v potocích a řekách pak činí jen 10 procent z celkového objemu vody v rybnících.

Mýtus 5: Zadržování vody v krajině se zvýší střídáním zemědělských plodin

Skutečnost: Častější střídání pestřejšího spektra plodin (lepší osevní postupy) zvyšují schopnost půd zadržovat vodu jen částečně – vliv osevních postupů je zhruba 10 až 15 procent, jak uvádí Ústav globální změny Akademie věd ČR. K lepšímu zadržení vody v půdě by mnohem více prospělo zvýšení organické hmoty v půdě a rozčlenění velkých širých rodných lánů prostřednictvím cest, alejí, mezí, drobných vodních ploch a obecně takzvanými „krajinnými prvky“ a obecně změna podmínek v nájemních a pachtovních smlouvách mezi vlastníky půdy a hospodařícími zemědělci.

Mýtus 6: Lesy vysušují krajinu

Skutečnost: Lesy krajinu ochlazují a prostřednictvím odparu (evapotranspirace) z ní část vody odvádějí. Lesy ale dokáží zadržet více vody než pole nebo louky a vzhledem k tomu, že teplota vzduchu nad lesem je nižší, stoupá odpařená voda v podobě páry z lesů jen do malých výšek, takže zpět na zem se vrátí v podobě deště nedaleko od místa výparu. Z takzvaných „tepelných ostrovů“ ve městech, na silnicích i na polích ale stoupá odpařená voda mnohem výš, takže zpět na zem se vrací v podobě dešťů mnoho kilometrů od místa, kde se vypařila.

Mýtus 7: V suchých oblastech pomohou zemědělcům závlahy

Skutečnost: Jak opět uvádí v jedné ze svých studií pracoviště Akademie věd ČR „Czech Globe“, využití závlah je závislé od množství srážek, respektive zdrojů vody v příslušném území. Pokud ovšem v suchých oblastech dostatek zdrojů vody nebude, nebude čím zavlažovat. Podle Czech Globe bude množství vody využitelné pro závlahy klesat a oproti současné době klesne po roce 2021 na polovinu.

Mýtus 8: Program Dešťovka významně šetří a zlevňuje spotřebu vody v ČR

Skutečnost: Využití dešťové vody jímané do sudů a dalších nádob na zalévání zahrádek nebo i ke splachování toalet představuje v rámci celé ČR úsporu necelého jednoho procenta celkově spotřebovávané vody. Podle již bývalého předsedy Sdružení oboru vodovodů a kanalizací Františka Baráka navíc vychází cena vody při započítání dotace, průměrné životnosti rozvodů šedé (zachycené) vody a zakoupení vodoměru na devítinásobek oproti vodě z kohoutku, konkrétně na 343 korun za kubík.

Mýtus 9: V Izraeli platí obyvatelé nižší ceny za vodu než v ČR

Skutečnost: Zatímco v ČR představují průměrné výdaje na osobu a rok za vodu ve výši 2 585 korun, v Izraeli činí výdaje za vodu ročně v průměru 5 362 koruny. V Izraeli je totiž uplatňován takzvaný progresivní růst ceny za vodu – zpoplatnění vody je zatíženo nižší daní pouze pro spotřebu prvních 3,5 kubíku vody na osobu, nad toto množství ale už cena vody výrazně stoupá a činí (pouze za vodné, bez stočného) 74 korun za kubík, ale bez DPH.

Mýtus 10: Člověk by měl denně vypít tři, čtyři nebo pět litrů vody

Skutečnost: Nadměrná konzumace vody naopak vede ke zdravotním problémům, doporučené denní množství pro zdravého, průměrně se pohybujícího člověka (nesportovce) činí 1,5 až 2 litry vody. Člověk totiž přijímá značné množství vody (více než jeden litr) denně potravou, přičemž některé produkty, například ovoce, obsahují až více než 95 procent vody.  Nadměrným přísunem vody do organismu se z těla vyplavují pro organismus důležité látky, například sodík, jeho nedostatek se projevuje mimo jiné zvýšenou únavou, nevolnostmi, otoky a v krajním případě i smrtí.

Zdroj: https://www.reflex.cz/clanek/90233/kvu…historii-aneb-10-nejvetsich-mytu-o-vode, ilustrační foto (rybník Nesyt před letošním úhynem ryb) Naše voda – Nina Havlová