Úspěšnost práce lesníků závisí na dobré znalosti místních přírodních podmínek a jejich exaktním popisu v hospodářských plánovacích systémech. Pozoruhodným českým a slovenským specifikem je vertikální členění vegetace do tzv. vegetačních (lesních) stupňů, jeho celoplošné mapování a praktická aplikace.

Názory lesníků a vědců na vegetační stupňovitost v přírodních podmínkách Československa se vyvíjely společně s poznáním typologie lesních i nelesních stanovišť od 50. let 20. století. Pracovníci Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. (ÚHÚL) a Mendelovy univerzity v Brně na toto téma zpracovali shrnující a hodnotící článek Klasifikace vegetační stupňovitosti v České republice, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 1/2023

Cílem jejich práce bylo nejen komplexně zmapovat samotný vývoj lesnicko-typologického klasifikačního systému, ale i poukázat na jeho určité nedostatky. Je žádoucí, aby se tento unikátní klasifikační systém nestal pouze statickým pozůstatkem minulých dob bez reflexe současných trendů krajinné ekologie. Závěry této studie vědci využijí k dalším analýzám vedoucím k odstranění slabých míst.

Rozvoj a poznání tohoto nástroje lesnické praxe může napomoci k lepšímu pochopení vztahů mezí prostředím a vegetací v České republice, což je žádoucí i s ohledem na projevy klimatické změny, nepřímé antropogenní ovlivnění prostředí (např. ve formě čím dále intenzivnější tvorby tzv. tepelných ostrovů) a predikci možného vývoje a směřování lesních a krajinných ekosystémů.

Autoři pro větší přehlednost vývoj rozdělili do dílčích časových úseků, a ačkoliv důraz kladou zejména na Českou republiku, stručně pojednávají i o vývoji na Slovensku.

Vertikální stupňovitost lesních společenstev podle nadmořské výšky je závislá na klimatu. V nejteplejších polohách s nízkými srážkovými úhrny tvoří dominantu společenstev duby, s rostoucí nadmořskou výškou, klesající teplotou a nárůstem srážek se zvyšuje zastoupení buku lesního.

Dominantní společenstva buku lesního se dále přirozeně mísí s jedlí bělokorou a ve vyšších polohách se smrkem ztepilým. Na vysokohorských stanovištích tvoří smrk ztepilý samostatný vertikální stupeň, který je směrem k horní hranici lesa nahrazen borovicí klečí.

Definice a charakteristika (lesních) vegetačních stupňů se v lesnicko-typologickém klasifikačním systému ustálily v 70. letech 20. století.

Ve stejné době byly položeny i základy vegetační stupňovitosti geobiocenologického systému, který byl rozpracován v 90. letech.

Oba klasifikační systémy jsou založeny na stejném konceptu, každý je však užíván k jinému účelu a rozdílná je i právní deklarace.

Současně užívané nadstavbové rámce lesnicko-typologického klasifikačního systému vznikly vyhodnocením rozsáhlého datového souboru, který byl výsledkem sběru dat podle dvou podobných systematik.

Aktuálně užívaný koncept vegetační stupňovitosti v pojetí obou klasifikací nebyl doposud komplexně prověřen s využitím vícerozměrných matematicko-statistických metod. Perspektivním se jeví zejména využití přístupu k hodnocení stanovišť pomocí zonálního konceptu.

Lesní vegetační stupně vyjadřují vztah mezi klimatem a biocenózou (vegetačními společenstvy), reprezentovanými tzv. klimaxovými dřevinami. Popisují ve zjednodušené podobě vegetační stupňovitost a vertikální rozšíření hlavních dřevin.

Lesní vegetační stupně spolu s definovanými edafickými (půdními, ekologickými) řadami (extrémní, kyselá, živná, obohacená, oglejená, podmáčená, rašelinná) slouží k základní typologické klasifikaci lesů pomocí vymezení lesních typů, dále sdružovaných do větších kategorií tzv. souborů lesních typů.

V České republice je vymezeno deset lesních vegetačních stupňů, jež jsou nazvány podle jednotlivých klimaxových dřevin a jejich kombinací: dubu letního a dubu zimního, buku lesního, jedle bělokoré, smrku ztepilého, borovice kleče a alpínských luk.

Přehled lesních vegetačních stupňů

– 0. lesní vegetační stupeň – borový

– 1. lesní vegetační stupeň – dubový

– 2. lesní vegetační stupeň – buko-dubový

– 3. lesní vegetační stupeň – dubo-bukový

– 4. lesní vegetační stupeň – bukový

– 5. lesní vegetační stupeň – jedlo-bukový

– 6. lesní vegetační stupeň – smrko-bukový

– 7. lesní vegetační stupeň – bukovo-smrkový

– 8. lesní vegetační stupeň – smrkový

– 9. subalpínský vegetační stupeň – klečový

– 10. alpínský vegetační stupeň – alpínský (alpínské louky)

Lesnická typologie je základní disciplínou hospodářské úpravy lesů a zabývá se klasifikací trvalých ekologických podmínek. Rozděluje lesy na segmenty s podobnými růstovými podmínkami, vyhodnocuje tyto podmínky a vyvozuje závěry pro vhodné lesnické hospodaření.

Při lesnicko-typologickém mapování se provádí hodnocení trvalých znaků prostředí (světlo, teplo, vodní režim a půdní chemismus) a také rekonstrukce přirozeného složení rostlinného společenstva. Hlavním výstupem lesnické typologie je lesnicko-typologická mapa. Lesnicko-typologické mapování je zakotveno v § 5 a 6 vyhlášky č. 298/2018 Sb., o zpracování lesních hospodářských plánů a o vymezení hospodářských souborů.

Článek Klasifikace vegetační stupňovitosti v České republice je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2023/04/685b.pdf

VÚLHM, ilustrační foto Lesy ČR