Postupná kontaminace Baltského moře představuje tikající ekologickou hrozbu. Tématu se věnuje  ekologicky zaměřený server memza.cz, který se v dalším, čtvrtém dílu věnuje na kontaminaci lodní dopravou.

Přes toto trápené moře proudí zhruba 20-23% celosvětové námořní přepravy zboží. Každý den se tak vlnami Baltského moře pohybuje minimálně 2000 lodí. Podle prognóz specialistů v roce 2015 vzroste objem přepravy zboží Baltem až k neuvěřitelným 40%. Denně se podpalubí mnoha z nich přepravuje v souhrnu 170-180 milionů tun ropných látek.

Z toho stavu vyplývá velmi smutný fakt – kontrolovat aktuálně ekologickou situaci Baltského moře a reagovat v reálném čase na jeho možné znečistění je stále těžší a složitější. Uprostřed ohromného množství tankerů, obchodních a osobních lodí je téměř nemožné najít včas viníka úniku ropných látek do moře či najít loď, která vypustila do moře ropný odpad. Za tohoto stavu je prakticky běžnou praxí úmyslné vysypávání odpadu do Baltu nebo řízené „malé“ úniky ropných látek v řádu tun. Pachatelé těchto zrůdností si mohou v současnosti téměř jisti, že zůstanou neodhaleni a bez postihu.

Se zřetelem na fakt, že se takto děje již několik let, s vnímáním skutečnosti, že se sotva podaří za současného způsobu monitoringu aktuální ekologické situace Baltského moře tento kritický stav zlepšit. A při nárůstu objemu lodní přepravy tímto mořem, lze i bez odborného vzdělání pochopit katastrofickou situaci, do které toto moře člověk svou činností uvrhl a stále hlouběji směřuje. Je tedy zjevné, že viníky těchto „malých“ ropných katastrof, kterou jsou v tomto moři prakticky na denním pořádku, se téměř nedaří odhalit. A to i přesto, že i „jenom tuny“ takto kontaminované vody usmrtí mnoho mořských živočichů a napáchají obrovské škody na mořské flóře. A tak bohužel zbývají  ”jen” ti viníci velcí. Jako příklad může v tomto století sloužit např. čínská obchodní loď Fu Shan Hai, která způsobila únik 1200 tun nafty do moře nebo třeba americký tanker Baltic Carrier, z něhož uniklo do Baltského moře 2700 tun ropy.

Kromě výše uvedené „živé“ lodní dopravy, která ve svém důsledku ničí ekosystém Baltského moře, nelze opomenout ani tu již „neživou“ část lodního parku. Tedy tisíce lodí, které včetně nákladu a vlastních ropných látek určených k jejich pohonu našly svůj hrob na dně Baltu. Vedle vraků civilních lodí nutno vzít v úvahu další ohromný zdroj znečistění mořského dna Baltu a to vraky vojenských plavidel. Tato hrozba – obrazně i doslova časovaná bomba, která zatím dřímá na dně Baltského moře, prakticky nemá řešení. Například málokteré plavidlo měla takové štěstí, jako poslední z potopených ponorek. Jednalo se o německou ponorku, která klesla na dno Ekernferdské zátoky. Jen naprosto nepochopitelným zázrakem se nedostalo její palivo do moře a nezničilo tak život v této zátoce. Ponorku stejně jako její posádku se pak podařilo zachránit. Většina podobných příběhů však nemá takovouto šťastnou koncovku a moře vinou člověka umírá dál.

Jak jsme již několikrát v předchozích dílech podotkli, tato situace se nás středoevropanů nedotýká jen zdánlivě. Nelze opomíjet skutečnost, že toto moře omývá bezprostředně evropskou pevninu v ohromné délce. Bezprostředně tak ovlivňuje život nejen obyvatel přímořských regionů a povodí řek ústících do tohoto moře, ale začne stále více negativně dopadat i na od pobřeží Baltského moře vzdálenější evropské regiony. Katastrofickou hranici pak tak tato kritická situace jednoznačně překročí v okamžiku, kdy se Balt stane mořem mrtvým, plným ropných splašků a jiného odpadu, a tudíž zcela nevhodným pro život oněch více než 120 milionů lidí, kteří na jeho pobřeží žijí a pracují.

Pak možná budeme svědky jedné z největších ekologicky motivovaných  migrací obyvatel v dějinách Evropy (a možná i světa) směrem do vnitrozemí.

Zdroj: www.memza.cz, foto memza.cz