Postupná kontaminace Baltského moře představuje tikající ekologickou hrozbu. Tématu se věnuje  ekologicky zaměřený server memza.cz. V šesté části se zaměřuje na stoupající koncentraci těžkých kovů.

Dalším likvidačním problémem Baltu je koncentrace těžkých kovů v jeho vodách. Jde především o rtuť, olovo, měď, zinek, nikl a kobalt. Část těchto kovů se dostává do vod Baltského moře vlivem atmosférického proudění a spadu, větší část potom přímým vhozením těchto látek do moře člověkem. Další potom cestou řek, které se vlévají do Baltského moře jako průmyslový a komunální odpad. Dílo zkázy dokonávají organické látky, které uvolňují dusík a fosfor. Po dlouholetém monitorování se podařilo zmapovat objem těžkých kovů, které ničí toto moře. Vědci došli k doslova děsivým číslům 4 tisíce tun mědi ročně, 3 tisíce tun olova ročně, 50 tun kadmia ročně a 33 tun rtuti ročně, to vše v přepočtu na 21 tisíc kubických kilometrů objemu vody Baltu.

V porovnání s těmito údaji lze těžko uvěřit, že ryby a další mořské produkty syrovém stavu, nebo v podobě konzerv zásobují kuchyně domácností po celé Evropě. Každý logicky uvažující člověk si musí uvědomit, že problém koncentrace těžkých kovů, jako  jeden z mnoha dopadů ničení Baltského moře, se opravdu netýká jen těch našich evropských spoluobčanů, kteří žijí na jeho pobřeží.

S tímto problémem úzce souvisí další zdroj smrtelného znečistění vod Baltského moře. Vlivem aktivní činnosti lidí, kteří žijí na jeho pobřeží nebo na březích mnoha řek ústících do Baltu, proudí každou sekundu do jeho vod tuny organických látek. Děje se tak již téměř jedno století a rok od roku se jejich objem dále narůstá. Smrtelnou hrozbou jsou zejména ty prvky, kterých organické látky obsahují nejvíc – tedy dusík a fosfor. Při vědomí, že proudění a obměna vod Baltského moře vlivem jeho geografické polohy není příliš aktivní, dochází po desetiletí tohoto stavu k tomu, že koncentrace dusíku a fosforu v moři je ohromná a stále se zvyšuje.

Následkem toho dochází na Baltu k nekontrolovanému množení „šedo-zelených“ mořských rostlin. Dusík a fosfor jsou doslova potravou pro tento typ mořského plevele, který hubí veškerou flóru moře tam, kde se začne objevovat. Tyto rostliny zarůstají zálivy a v hloubce pod nimi dochází k odumírání života vlivem nedostatečného okysličování vody. Následkem tohoto stavu se oteplují vody Baltského moře, stoupá jejich průměrná teplota, a čím více teplota jeho vod stoupá, tím více moře zarůstá plevelem, který ničí ostatní flóru. Tento proces se stále zrychluje a rozšiřuje a sám o sobě je ekologickou katastrofou a způsobuje komplexní rozpad ekosystému moře! Jde prakticky o dokonalé smrtelné “perpetum mobile” pro Baltské moře a život v něm, které nastartoval a stále více přiživuje člověk svojí činností.

Plány a projekty budování čistíren vod Baltského moře, které jej mají zbavit tun organických nánosů, se datují již od sedmdesátých let minulého století. K jejich skutečné realizaci však došlo bohužel až v letech devadesátých. Bude toto zpoždění fatální? O tom příště.

Zdroj: www.memza.cz, foto memza