Na dvě stě šedesát domů na Mladoboleslavsku může používat nový vodovod za 40 euromilionů, ale za kubík vodného a stočného mají obyvatelé platit rekordních 112 korun. Upozorňuje na to server iHned.cz.

Obyvatelé proto zvažují, zda vodu z nových trubek vůbec budou odebírat. Pokud by odmítli, celá akce by se do budoucna nejen ještě více prodražila. „Kvůli sníženým odběrům by navíc mohla trpět i kvalita vody,“ upozorňuje obyvatel Milan Smutný – jeden z těch, který se nechce připojit a vedení obce viní ze zmařené investice. Starosta Miloš Honzák (ODS) už proto přemýšlí, že bude lidem vysoké ceny kompenzovat. “Zvažujeme například formu obecního příspěvku,“ říká Honzák.

Případ ze Skorkova přitom zdaleka není ojedinělý. Ve velkém se začíná ukazovat, že eurodotace mohou neúměrně prodražovat ceny vodohospodářských služeb v menších obcích, kde je jinak vodovod potřebný kvůli poloprázdným studnám nebo špatné kvalitě vody. Ceny šponuje nahoru pravidlo, které si Česko po vstupu do EU dojednalo s Bruselem. Podle nařízení totiž hned od začátku musí příjemce dotace do finální ceny započítat odběratelům i částku do jakéhosi fondu oprav – tedy rezervu na budoucí investice.

“Deset let si musíme spořit peníze, na které nemůžeme sáhnout,“ připomíná starosta Skorkova Honzák. Situaci pak zhoršuje, když vodu odebírají třeba jen stovky uživatelů a cena se rozpočítává jen mezi ně. “Je to obrovský problém v celé zemi,“ potvrzuje poslanec za ČSSD Miloš Petera, který je současně starostou Nymburka a se stejnými případy má zkušenosti. “Jen na Nymbursku vím asi o deseti obcích, které se mohou dostat do podobné pasti,“ varuje Petera.

A vidí dva zásadní problémy: kromě nevhodně nastaveného vzorce pro výpočet konečné ceny staveb spolufinancovaných z EU  nejsou také sjednocené podmínky pro čerpání dotací na vodohospodářské stavby. Totiž: kdo chce stavět vodovod, kanalizaci nebo čističku, a nemá na to, musí si dobře rozmyslet, jaké bude chtít dotační peníze – zda evropské nebo české.

Když hodlá použít ty evropské, má sice větší šanci získat dotaci ze štědřejšího balíčku fondu životního prostředí, kterým za šestileté dotační období proteklo 40 miliard. Jenže musí zároveň splnit přísnější podmínky spojené s rezervním fondem a tedy i nastavit vyšší ceny než ten, kdo dostane podporu z výrazně skromnějších domácích zdrojů. Například z ministerstva zemědělství. I proto dochází k rozdílům v cenách u obcí, které žádají o peníze v odlišných dotačních programech.

Zdroj: http://zpravy.ihned.cz (redakčně kráceno, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová